TIP: Kupte si puzzle nebo stolní hry na největším eshopu Puzzle-prodej.cz, vybrat si můžete ze 7000 motivů skladem!
Optimáti a populárové v Římě, Spartakovo povstání
Na přelomu 2. a 1. stol.př.n.l. se v Římě znovu zostřil boj mezi nobilitou, jejíž příslušníci byli zejména v souvislosti s politickým bojem ve státě označováni jako optimáti, a představiteli reformního hnutí, tzv. populáry. Docházelo k pouličním srážkám stoupenců obou skupin a k vraždění politických odpůrců. R. 91 př.n.l. vystoupil tribun lidu Marcus Licinius Drusus s návrhy zákonů, z nichž některé navazovaly na činnost Gaia Graccha. Největší odpor vyvolal návrh na udělení občanských práv obyvatelům Itálie. Dříve než došlo k hlasování, byl Drusus zavražděn. To se stalo signálem k tzv. spojenecké válce, která proběhla v letech 91 – 89 př.n.l. Vojenské úspěchy spojenců donutily Římany k ústupkům. Nejprve dali občanské právo těm, kteří se na povstání nepodíleli, a r. 89 př.n.l. udělili římské občanství všem svobodným obyvatelům spojeneckých obcí v Itálii (jižně od Pádu).
V téže době opět propukly rozbroje mezi optimáty a populáry. Podnětem byl spor o vrchní velení ve válce proti Mithradatovi 89 – 85 př.n.l., vládci pontské říše (na jižním pobřeží Černého moře). Senát pověřil tímto úkolem představitele optimátů Sullu. Populárové však prosadili, že lidové shromáždění svěřilo vrchní velení Mariovi. Nakonec se ale velitelem stal Sulla. Po jeho odchodu na vojenské tažení získali však brzy převahu opět populárové vedení jedním z konzulů, Luciem Corneliem Cinnou.
R. 83 př.n.l. přistál Sulla v Itálii a po několika vítězných bitvách se v r. 82 př.n.l. zmocnil Říma. Nastolil absolutistický režim diktátora, svoji moc prohlásil za neomezenou. Rozšířil senát na 600 příslušníků a zvýšil též počet úřadů, do nichž obsadil lidi z předních rodin. Do provincií poslal své lidi, kteří měli zajistit jeho vliv i zde. Poprvé v římských dějinách byly sestaveny tzv. proskripce, seznamy občanů, kteří byli postaveni mimo zákon. Jejich majetek byl zkonfiskován a pokud se jim nepodařilo uprchnout, byli zabiti. Došlo k poklesu sociální jistoty obyvatelstva.
V době, kdy Římané vedli války na západě i východě říše, vypuklo v Itálii povstání otroků. Podnět vzešel od gladiátorů, šermířů vystupujících ve veřejných zápasech. Pro tento účel vznikaly tzv. gladiátorské školy, kde se učili zacházet s mečem. Tento oblíbený druh podívané byl přejat z etruských zvyklostí při pohřebních slavnostech na počest vojevůdců.
Asi 70 gladiátorů v čele se Spartakem se v letech 73 – 71 př.n.l. vzbouří a zabarikádují se na Vesuvu. Přidali se k nim zemědělští otroci z celého okolí. Když byli vzbouřenci obklíčeni oddílem vojska, slezli s pomocí žebříků spletených z prutů divoké révy na neschůdné straně hory a římské vojáky porazili. Záhy dosáhli dalších dvou vítězství na jihu Itálie.
Spartakus chtěl zřejmě přes přístav Brindisi opustit Itálii, ale narazil na odpor Marca Crassa. Většina povstalců včetně Spartaka zahynula v boji. 6 000 zajatých otroků dal Crassus ukřižovat podél Appiovy silnice vedoucí z Říma do Capuy. Crassus, vítěz nad Spartakem, a Gnaeus Pompeius, jenž potlačil odboj v Hispánii, se v r. 70 př.n.l. stali římskými konzuly. Ačkoli Římané nad otroky zvítězili, otrocké bouře přispěly ke značným otřesům v římské republice.