Sociální rozpory v římské republice, povstání otroků, pokus bratří Gracchů o reformy

Na přelomu 3. a 2. stol.př.n.l. se v římské republice začaly projevovat sílící rozpory (úředníci z centra daňově vydírali provincie). Hlavním problémem bylo, že Římané nedovedli správně spravovat tak velké území. Rozpory mezi jednotlivými skupinami římské společnosti se projevily v četných konfliktech a rozbrojích, které nakonec vedly k zániku republiky.

Velká povstání otroků proběhla v r. 196 př.n.l. v Etrurii, r. 186 př.n.l. v Apulii a ve 30. letech 2. stol.př.n.l. na Sicílii. Povstání byla vždy rozbita, několik tisíc otroků bylo popraveno nebo zlynčováno. Život ve starověku byl krutý, hlavně k těm, kteří se hlásili o svá práva. Vedoucí Římané a nobilita si uvědomovali, že tyto události neblaze otřásají římskou společností, proto se je snažili odstraňovat. Chtěli posílit občanské vojsko složené převážně z rolníků a snížit počet nemajetných obyvatel v Římě. V čele tohoto hnutí stáli bratři Gracchové – Tiberius a Gaius, kteří sami patřili mezi nobilitu. Jejich matka byla dcerou Publia Cornelia Scipiona, vítěze nad Hannibalem.

Tiberius Gracchus navázal jako tribun lidu r. 133 př.n.l. na starší zákon, podle něhož mohl římský občan získat ze státní půdy pozemek o rozloze nejvýše 500 jiter (asi 125 hektarů). Navrhl, aby platnost tohoto zákona byla potvrzena, přičemž by maximální výměra mohla být zvýšena o dalších 500 jiter, jestliže držitel státní půdy měl dva dospělé syny. Z pozemků vrácených státu měla být vytvořena hospodářství o rozloze 30 jiter (asi 7,5 ha) a na nich usazeni bezzemci. Byla sice ustavena tříčlenná komise, která měla půdu rozdělovat, ale Tiberius byl obviněn ze snahy o získání samovlády a byl zabit.

Do čela hnutí za pozemkovou reformu se postavil Gaius Gracchus, jenž se stal tribunem lidu r. 123 př.n.l. Prosadil nejprve obilní zákon o prodeji levného obilí nemajetným občanům. Byl zvolen tribunem i na r. 122 př.n.l. Jeho návrh na udělení občanského práva všem svobodným obyvatelům se setkal s odporem i u římských proletářů. Obávali se, že rozšířením počtu občanů přijdou o své výhody. Gaius byl v r. 121 př.n.l. zabit.

V letech 111 – 105 př.n.l. probíhala válka s numidským králem Jugurthou, který čelil Římanům nejen zbraněmi, ale i podplácením předních římských úředníků. Konečné vítězství Říma zajistil konzul Gaius Marius.

Na přelomu 2. a 1. stol.př.n.l. propukly boje s Germány. Zpočátku byl germánský tlak neúspěšný – v r. 102 př.n.l. Římané zvítězili nad Teutony. Nepřátelé vedli Římany k tomu, aby si vybudovali žoldnéřskou armádu, což vyžaduje nové peníze. Řím je do této armády musel vložit. Na základě přešetření původu otroků v provinciích bylo propuštěno několik set bývalých občanů spojeneckých států na svobodu. Dalšímu propouštění otroků však sicilští statkáři svými protesty zabránili. To vedlo ke druhému povstání otroků na Sicílii v letech 104 – 101 př.n.l. I toto povstání bylo nakonec potlačeno, ale ke stabilitě republiky rozhodně nepřispělo.