Třetí punská válka a římská společnost po punských válkách

Vývoj mezi druhou a třetí punskou válkou nebyl přímočarý, protože do dění vstoupili další činitelé protiřímští. Docházelo k dalším válkám, které jednak Řím oslabovaly a jednak vedly k přeskupování sil v egejské oblasti.

Po vítězství nad Kartágem obrátili Římané svou pozornost na helénistický východ. Vedli druhou makedonskou válku, kterou r. 197 př.n.l. rozhodli ve svůj prospěch v bitvě u Kynoskefal v Thessalii.

V letech 192 – 188 př.n.l. dochází k syrské válce. Zvláštní bylo, že jakkoli byli Římané ve sporu s Makedonci, tak Filip V. stál v této válce na straně Říma. Římané zvítězili.

V r. 168 př.n.l. ukončili Římané svým vítězstvím třetí makedonskou válku. Makedonie se dostala do přímé závislosti na Římu.

V r. 146 př.n.l. Římané dobyli Korint. Řecké dějiny tak končí a v řecké oblasti teď převažuje tradice římská.

Největším odpůrcem zůstalo Kartágo. V letech 149 –146 př.n.l. došlo ke střetu. Vrchní velitel římských sil Publius Cornelius Scipio Aemilianus byl adoptivním vnukem Scipia, vítěze nad Hannibalem. Kartagince porazili. Kartágo bylo srovnáno se zemí. Kartaginci, kteří nepadli v boji, byli posláni do otroctví. Řím se posléze stal nejmocnější zemí světa.

Války poznamenaly fungování následné římské společnosti:

• nejvyšší vrstvou římské společnosti byla nobilita. Příslušnost k ní byla prakticky dědičná. Byli to lidé vznešeného původu. Jestliže římský občan, jehož rodina nepatřila k nobilitě, dosáhl úřadu praetora či konzula, byl označován jako "nový člověk" (homo novus). Nestávalo se to ovšem často.
• jezdci byli další privilegovanou skupinou římského obyvatelstva. Jejich životním posláním byla účast v římských válkách. Původní vojenský význam však časem zanikl a jezdci hráli významnou roli v hospodářském životě římské říše. Zabývali se zejména obchodním a finančním podnikáním, které bylo senátorům zakázáno.
• rolníci – mnoho jich zahynulo ve vojenských taženích. Během válek byl jejich majetek zpustošen, proto odcházeli do měst, především do Říma.
• proletáři – byli nemajetní, jejich jediným majetkem byly jejich děti, potomstvo = proles
• velkostatkáři = latifundisté: půdu ležící ladem získávali bohatí občané, jezdci a senátoři, kteří měli dostatečné prostředky k vytváření rozsáhlých velkostatků (hl. ve střední Itálii).
• otroci – byli chudí, nesvobodní. Pracovali především na velkostatcích, v rudných dolech, v lomech a mlýnech. Odměnou za prokázané služby mohli být otroci propuštěni na svobodu. Někteří z těchto propuštěnců se věnovali obchodu či řemeslu a získávali i bohatství, nemohli se však stát římskými občany. Hlavním zdrojem otroků byly války. Jeden z nejproslulejších trhů s otroky vznikl na ostrově Dél.
• publikáni – vybírali v Římě daně, důslední úředníci