Počátky římského císařství, Octavianus Augustus císařem

Octavianova obrovská vítězství z přelomu 30. a 20. let mu pomohla k upevnění moci. Začal v Římě budovat režim a systém osobní moci. Činil to velmi takticky, nenápadně – zachovával všechny ústavní vlastnosti republikánské; prvky císařství začal naplňovat pozvolna. Vystupoval jako první občan ve státě = princeps. Proto bývá jeho vláda i vláda jeho nástupců označována jako principát. Ve svých rukou soustředil moc tribuna, vliv senátora, nejvyšší moc vojenskou – stává se imperátorem. Celistvost své moci dotváří tím, že do svých rukou soustředí i úřad nejvyššího kněze. Od senátu obdržel titul Augustus (Povznesený, Vznešený). Oficiálně byl pak nazýván Imperator Caesar Augustus. Jeho vláda jako císaře je datována léty 27 př.n.l. – 14 n.l., kdy Octavianus Augustus umírá. Principátem je nazýváno období do nástupu Diokleciána, další období je označováno jako dominát.

Octavianova vláda přivodila v Římě podstatné změny: Byla ustavena praetoriánská garda, jejímž úkolem byla ochrana císařského paláce i císařovi moci; její členové měli četná privilegia. Došlo k vytvoření nových pravomocí a k jejich inovované dělbě. Provincie se dostaly zčásti do vlastnictví senátu a zčásti do vlastnictví císaře. Zcela shodně je tomu i s římskými financemi – část je ve státní pokladně a část v císařově – stával se mocným i z hlediska ekonomického. Vzniklo i nové zákonodárství – začaly platit nové zákony rodinné povahy (týkaly se manželství a rodinných vztahů) a byla doplněna zákonodárná ustanovení týkající se otroků a jejich působení – bylo zpřísněno jejich propouštění. Když otrok zabil pána domu, kde žil, odplatou byla smrt danému otrokovi a všem otrokům, kteří v tom domě žili.

Octavianova vláda měla i své problémy zahraničně-politické. Jeho odpůrcem byli Germáni a germánské kmeny – Markomani a Kvádové. Vládcem Kvádů byl Marbod, který vyrostl na Octavianově dvoře, ale stal se nebezpečím pro římskou říši. Římané se pokusili jejich pozice zlikvidovat a připravovali dvojí útok. První výprava měla směřovat od Rýna údolím Mohanu a druhá část se měla vydat od Dunaje údolím Moravy. K útokům se nakonec neodhodlali, protože v letech 6 – 9 n.l. vzniklo protiřímské povstání pannonských kmenů, které bylo potlačeno až po úporných bojích. V r. 9 n.l. byli Římané poraženi Germány v Teutoburském lese a jejich moc tak byla oslabena.

Za doby Octavianovy vlády, v r. 4 n.l., se v Palestině v Betlémě narodil Ježíš Kristus (rodiče Marie a Josef), který se stal mesiášem a vykupitelem lidstva. Podle křesťanství to byl sám Bůh. Přinesl nejen posmrtné vykoupení, ale životu člověka dodal i zákon a princip lásky, který starý svět neznal. Židovské náboženství bylo založeno na intelektuální smlouvě, ale Ježíš Kristus přinesl a nastolil zákon lásky. Křesťanství znamená nejen lásku člověka k Bohu, ale i lásku člověka k člověku.