Nástup dominátu, císař Dioklecián a Konstantin a jeho náboženský obrat

V r. 284 nastupuje nová forma vlády – dominát. Představitelem je císař Dioklecián, syn propuštěného otroka. Vládne v duchu „dominus et deus“ – povýšení panovníka na boha. Po vzoru despotických panovníků před ním lidé museli poklekat a líbat mu lem roucha.

V 90. letech zavedl nový systém správy římské říše, administrativně území rozdělil na východ a západ. Jmenoval druhého císaře Maximiana (oba měli titul Augustus), kterému byla svěřena správa západní části říše. Oba císařové měli své zástupce s titulem Caesar. Diokleciánovým sídlem byla Níkomédeia, východní Caesar působil v pannonském Sirmiu. Maximian sídlil nejprve v Miláně a poté v Ravenně, západní Caesar v Trevíru. Tak se vytvořila tzv. tetrarchie = čtyřvládí.

Dioklecián nechal vybírat daň z půdy – na vesnici, daň z hlavy – ve městě. Armádu rozdělil na dvě skupiny, na oddíly vojáků usazených na hranicích a na pohyblivé vojenské sbory, které bránily římské území na kterémkoli jeho místě. Jsou přesně stanoveny mzdy, honoráře za práci a ceny. V této době pronásledování křesťanů, a to hlavně ve východních oblastech, kde dosahuje svého vrcholu. Křesťané jsou předhazováni v arénách hladovým šelmám, trháni a zabíjeni.

Když se Dioklecián 1.5.305 vzdal funkce císaře, předpokládalo se, že jeho nástupcem bude Konstantin, který vyrůstal na jeho dvoře. On ale jmenoval Valeria. Konstantin odchází za otcem do Galie, kde buduje armádu. V r. 312 se vrátí do Říma a u Milnijského mostu svede rozhodující a vítězný boj s římskou posádkou. Večer před střetem má zjevení v duze – vidí kříž, na němž je nápis „v tomto znamení zvítězíš“. Když přišel do Říma, vzal to znamení a jeho výzvu a v letech 312 – 337 provádí zásadní politicko-náboženský obrat.

První změnou byl edikt milánský z r. 313, který zrovnoprávňoval všechna náboženství v Římě. Na praporech římského vojska se objevuje kříž jako symbol římské říše. Jsou zakázány popravy ukřižováním a haluspicie – předpovídání budoucnosti na základě tvaru zvířecích vnitřností. Od r. 321 se slaví neděle jako den náboženský. Palác v Lateránu věnuje římské církvi. Na místě, kde byl popraven sv. Petr (Vatikánský pahorek) nechal vystavět baziliku a nové chrámy postaví i v Jeruzalémě nad Kristovým hrobem a v Betlémě nad místem Kristova narození. Založí Konstantinopolis – místo střetávání světové civilizace.

Za Konstantinova života se konaly dva slavné koncily: v r. 314 v Arle a potom v Níkai – došlo k zásadnímu střetu mezi biskupem Athanasiem a knězem Areiem. Athanasius tvrdil, že Ježíš Kristus je Bůh a Areios tvrdil, že Kristus je svému božskému otci pouze podobný. Zvítězil Athanasiův názor.

Konstantinův život vrcholí v r. 337 na smrtelném loži, když se nechá pokřtít a purpurový šat vymění za bílý šat novokřtěnce.