Náboženská situace v 1.pol.20.stol., úloha dobového papežství

Období po skončení 1. světové války do pol. 20. stol. se z hlediska duchovního církevního vyvíjelo velmi zdařile, protože došlo k intenzivnímu rozmachu vědních disciplín, k rozkvětu literatury, rozmachu divadla a bádání historického i filozofického. Pokud jde o náboženský rozmach, byla situace složitější, nebyl přímočarý. Rostla ateizace společnosti, korespondující s rozmachem průmyslové výroby a s růstem počtu dělnické třídy.

Existovala zde dvojí kritika k církvi:

1. Světová náboženství v čele s katolictvím nedovedou přinášet odpovědi a nové výzvy na moderní technický rozvoj společnosti, který byl plný techniky a automatizace.
2. Druhá vlna byla rozvedením první vlny. Byli kritizováni za to, že nepochopili pozdní konstitucionalismus 19. stol. ani impulsy moderního liberalismu.

Katolická církev byla v první pol.20.stol. postavena tváří v tvář dvěma světovým válkám, totalitnímu nacismu a vznikajícímu komunistickému socialismu. Pozitivním dobovým jevem je zrod ekumenismu jakožto nábožensko-církevní tendence sjednotit všechna náboženství v duchu biblického hesla: „Jedno jsme“. V r. 1927 byl svolán koncil do Losany, poté do Edinburghu. Na podporu ekumenismu před válkou vyšla církevní bula Una sankta. Meziválečná situace je personifikována dvěma papeži.

Pius XI. 1927 – 1939 italský zbožný kněz, alpinista, pracovník vatikánských zahraničních služeb – nunciem (= velvyslancem) v Polsku. Snažil se přinést prohloubení církevního obřadu, častější a intenzivnější motlitbu. 11.2.1929 uzavřel s Mussolinim Lateránské dohody, na jejichž základě překonal improvizující stav v Římě, přestal být vatikánským vězněm. Vytvořil z Vatikánu mezinárodně-právní subjekt mající rozlohu 44 ha uvnitř Říma. Papež je jeho hlavou, má své diplomatické zastoupení skoro ve všech státech světa. Vlastní 987 zaměstnanců (jem muže). Římský papež je papežem ve Vatikánu, biskupem v Římě, chrám sv. Petra je bazilika a nikoli katedrála. Papež je volen pomocí konkláve. Volí ho všichni kardinálové starší 80 let. Bílí kouř z lístků znamená, že je papež zvolen, černý kouř, že zvolen není. Papež je činitelem neodvolatelným, o ukončení jeho mandátu rozhoduje Bůh. Pius XI. od r. 1931 nechal zřídit Rádio Vatikán. Od 2.pol.30.let byl jeho pontifikát zkomplikován nástupem fašismu a nacismu. Pius XI. proti tomu srdnatě vystupoval a věřící od obou ideologií zrazoval. 10.2.1939 umírá.

Pius XII. březen 1939 – říjen 1958 pocházel ze staré římské náboženské rodiny. Byl velmi vzdělaný. Stal se činitelem vatikánských diplomatických služeb v Rakousku a Německu. Od r. 1930 byl ve službách Pia XI. jako státní tajemník vatikánský. Bylo mu dáno utkat se se dvěma totalitními ideologiemi, fašismem a komunismem. Pokud jde o fašismus, neplatí, že by s ním kolaboroval nebo se modlil za vítězství německých zbraní. Naopak poskytl azyl řadě uprchlíků. Ovlivnil slovenského presidenta Tisa, aby neodsouval Židy do koncentračních táborů. Ve vztahu k fašismu taktizoval (ideově i prakticky). Ideově: prohlásil, že se modlí za katolíky na obou stranách fronty.

Když byla v roce 1940 vytvořena v Londýně prozatímní Benešova vláda, odmítl ji Vatikán uznat a navázat s ní diplomatické styky. Na podzim 1944 Vatikán nabídl Benešovi, že londýnskou vládu uzná. Beneš taktizoval, kladl Vatikánu překážky. Vztahy mezi Československem a Vatikánem byly urovnány až v r. 1946, kdy do Prahy přijel první papežský vyslanec Rivero. 8.12.1946 byl jmenován. Komunismus: proti němu se staví, odmítá ji. V r. 1950 vydává klausuli, jejímž prostřednictvím přijímá některá dogmata a z církve exkomunikuje všechny komunisty. V 1.pol.50.let se Pius XII. stává jedním z hlavních nositelů protikomunistických postojů. Zemřel 9.10.1958.