Druhý vatikánský koncil, papežové na konci 20. století

Druhý vatikánský koncil byl svolán asi sto let po prvním vatikánském koncilu. Široce posoudil stav církve, její možnosti, úkoly. Probíhal v letech 1962 – 1965. Jeho organizátory byli papežové Jan XXIII. a Pavel VI. Základní ideou bylo dosáhnout v církvi odpovědi na moderní potřeby doby a přinést nové výzvy z lůna katolické církve. Účast byla obrovská – kolem 4 500 příslušníků vysokého kléru.

Největším přínosem koncilu bylo potvrzení a rozpracování koncepce ekumenismu – sblížení a propojení jednotlivých církví světa, odstranění překážek mezi nimi v duchu „Jedno jsme“. Bylo přijato, že obřadnictví včetně bohoslužby se přeneslo z latiny do národních jazyků, kněz má sloužit čelem k věřícím. Přijímání nemusí probíhat jen tak, že kněz dává hostii do úst, ale může ji dát do ruky. V oblasti jáhenství = odkněžství druhý vatikánský koncil umožnil, aby na jáhna mohl být vysvěcen i člověk ženatý. Člověk svobodný, který se nechá vysvětit, nesmí být církevně oddán. Jáhen může konat všechny činnosti kněze, ale nesmí proměňovat (hostii na tělo Kristovo při přijímání tím, že nad ní udělá kříž). Třetím přínosem bylo projednávání problematiky Jana Husa. Komunisté v té době pustili z komunistické internace Berana, který byl jmenován kardinálem. Hned se odebral na druhý vatikánský koncil a vystoupil tam na obhajobu Jana Husa, postavil se za mravnost jeho kázání. Vatikánský koncil vzal Berana na vědomí a na Jana Husa bylo od této chvíle pohlíženo jinak než dříve.

Po Piovi XII. nastoupil Jan XXIII. 1958 – 1963. Byl zahajovatelem druhého vatikánského koncilu. Udělal průlom v dějinách papežství tím, že více otevřel papežství a katolickou církev laikům, v mnohém její činnost zcivilnil. Snažil se přinést odpovědi na potřeby doby = Agiorna Mento.

Pavel VI. 1963 – 1978 byl papežem motlitby, mše a duchovního zjitření církve. Jako první papež ve dnech 4. – 6.1.1964 navštívil Izrael a nabídl mír mezi katolíky a Židy.

Jan Pavel I. 26. srpen – 29. září 1978, náhle umírá.

Jan Pavel II. 1978 – 2005; původně Polák – arcibiskup v Krakově, pak kardinál. Narodil se r. 1920. Prožil varšavské povstání proti Nacistům, bolševickou nadvládu nad Polskem. Svůj pontifikát založil na papežských misiích – navštívil 132 zemí světa. Jeho návštěvy měly milionovou přítomnost. Vždy zásadně vystupuje proti potlačování lidských práv.

Zásadním interpretem vatikánského koncilu je bývalý děkan lateránské teologické papežské fakulty dr. Voglík, který v 50. letech utekl do Vatikánu, aby mohl studovat. Pocházel z Mokrosuk na Klatovsku. Vrátil se sem a v 70. letech zde zemřel na rakovinu.