Duchovní vliv na formování počátku českého státu, doba knížete Václava

Po rozpadu Velké Moravy nastává formativní proces ranného českého státu. Stalo se tak proto, že východní politické těžiště se přesouvá na západ a také z důvodu, že část Metodějových žáků odchází do Čech. Celý formativní proces ranně středověkého českého státu má do jisté míry povahu šerosvitu dějin. Jasné ovšem je, že to byl hlavně duchovní vliv a šíření křesťanství, které se zasloužilo o vytváření starého českého státu. Křesťanství sehrálo roli integrační. Nejedná se již o křesťanství východního obřadu, ale o křesťanství západní. V duchu nové orientace došlo ke změně, což dokládají některé symboly.

Působení Bořivoje a kněžny Ludmily je již historicky doložené. Bořivoj se ujímá vlády na léta 882 – 895. Zajímavost je v tom, že v r. 870 byli oba pokřtěni na dvoře Metodějově, ale do Čech přišli již s orientací západní. Není přesně doloženo kdy a proč došlo k jejich duchovní reorientaci. Ludmila je vedle sv. Václava v našich národních dějinách považována za jednoho ze dvou rozhodujících reprezentantů prozápadního křesťanství. Tato její orientace byla dokonce v r. 921 jednou z příčin jejího zabití, kterého se dopustila její snacha Drahomíra (manželka Vratislava). Prostřednictvím Bořivoje a Libuše zde nastává zjevný duchovní formativní vliv na utváření českého státu v duchu západního křesťanství. Bořivojovi synové, nejprve Spytihněv a později Vratislav, pokračovali v otcově duchu.

Vratislavův syn Václav reprezentuje novou epochu ve vývoji starého českého státu.

Václav 921 – 929 nebo 935 nastoupil na trůn velmi mladý (narodil se v r. 906 nebo 907). Svoji vládu chápe jako středoevropský ranně středověký teokrat. Hlavní náplní jeho činnosti je christianizace českých zemí. Překonává pohanské zvyky. Do české společnosti a vědomí zavádí víru v evangelium; v Čechách se ujímá a nese s sebou vznik nového pořádku, kázně a oddané víry v Boha. Tyto christianizační hodnoty zapůsobí na následné ustavení a vyztužení českého státu, který začíná vzkvétat a rozvíjet se. Václavovo budování (zakládání vinic, oprava cest, ...) vychází z christianizačního impulsu. Problémem Václavovým zůstává jeho vztah k sousedním ranně středověkým německým státům. Úvodní vliv Řezna a Bavorska byl zaměněn za vliv saský - prvotním světcem byl sv. Emeran (řezenský), ale příští katedrála nese název sv. Víta (patron Sasů). Za doby Václavovy tedy došlo k reorientaci mezi jednotlivými německými duchovními vlivy a oblastmi.

Za Jindřicha I. Ptáčníka 919 – 936 nastává ze strany Sasů mocenský nástup ve střední Evropě. Ten vyvrcholil založením Otonské říše, příští Svaté říše římské. Do tohoto útvaru se zřejmě začaly zapojovat i české země. Ročně jsme odváděli 500 hřiven stříbra a 120 volů, ale neztratili jsme svoji samostatnost.

V českých zemích se vytvořila nacionálně orientovaná linie v čele s Boleslavem. Tito lidé 28.9. 929 nebo 935 sv. Václava zabili na prahu staroboleslavského chrámu a ujali se zde vlády. Václav začal být brzy opěvován, legendizován. Nejprve je prohlášen za světce, později si z něj Češi vytvoří patrona české země. Ale různé doby se ke sv. Václavovi stavěly různě – nacisté jeho kult zneužili, komunisté pošlapali. V dnešní době se den jeho vraždy slaví jako státní svátek.