Vstup starého českého státu do duchovního kontextu evropského, úloha biskupa Vojtěcha

Starý český stát vstoupil na prkna evropských duchovních dějin v době, kdy se z provinciálního území začal formovat jako integrální součást ranného společenství evropských národů. Souviselo to s úsilím a bojem o utvoření a otevření biskupství v Praze. Neexistence biskupství je nesplněný úkol z doby Václavovy. Václav usiloval o to, aby české země biskupství měly. Za doby Boleslavů zůstal tento úkol otevřený. Ze strany vysokých funkcionářů, hl. německých, byl kladen odpor proti zřízení biskupství v Praze. Dokud byl řezenským biskupem biskup Michal, povolení k vytvoření biskupství uděleno nebylo.

V r. 972 Michal umírá a nastupuje Wolfgang. Ten v r. 973 vydává dekret, kterým dává souhlas ke vzniku biskupství v Praze. Prvním pražským biskupem se stává Sas Dětmar. Byla po něm pojmenována mnohá místa a stavby, např. Bolfánek. Dětmar umírá v r. 982. Druhým pražským biskupem se stal kněz Vojtěch. Studoval teologii v Magneburgu, u biskupa Adalberta. Po jeho nástupu nastává slavná éra českého biskupství a českých zemí vůbec. Svůj úkol v Praze pojal jako roli christianizátora, nositele křesťanství. Zintenzivněle bojoval proti přežitkům pohanství, které mělo v Čechách silnou tradici (krvesmilstvo, sňatky mezi příbuznými, uctívání bůžků a studánek, hold v alkoholu). Jeho působení bylo přínosné, ale stal se předmětem neobliby. Mělo to východisko v rodových aspektech – patřil ke Slavníkovcům. Rozhodne se opustit české země a odejít do Říma (986-987). Papež pochopil důvody jeho odchodu z Čech, ale zástupce v Praze za něj nejmenoval. Vojtěch navštívil Monte Casino; stal se benediktýnem. Vrací se zpět do Říma a žije zde v benediktýnském středisku – Aventinum.

Poměry v Čechách se zhoršovaly. Někteří čeští kněží i s jeho vychovatelem knězem Radlou odejdou za ním a přesvědčí ho, aby se v r. 993 vrátil. Přivede s sebou skupinu benediktýnů (jdou přes Plzeň a nějakou dobu tam pobudou). Na jaře 993 přijdou do Prahy, v Břevnově založí benediktýnský řád. Vojtěchovi se nevede dostatečně překonávat pohanství. Začaly se objevovat rozpory mezi Přemyslovci a Slavníkovci, Vojtěch znovu odchází. Hned 28.9.995 se uskuteční boj mezi Přemyslovci a Slavníkovci, Slavníkovci jsou vybiti. Pro Vojtěcha se tak uzavírá možnost návratu do Čech. Při cestách po Evropě se v Cáchách setkal s císařem Ottou III., byl v dobrých vztazích se Štěpánem Uherským a polským Boleslavem Chrabrým. S jejich pomocí přispěl ke zviditelnění českých zemí a k jejich vstupu do duchovního života evropského. Požádal Boleslava Chrabrého, aby mohl jít kázat mezi Rusi. V r. 997 tam byl zabit a pochován v Hnězdně.

V r. 999 vzniká polské biskupství a v r. 1000 vzniká biskupství v uherské Ostřihomi. V r. 1039 byly Vojtěchovy ostatky převezeny do Čech. Byl prohlášen světcem. Na jeho počest se katedrála jmenuje sv. Víta, Václava a Vojtěcha.