Prvotní historická reflexe českých dějin, oživení staroslověnské tradice; sv. Prokop a sázavský klášter

V 11. stol., spolu se vznikem sázavského kláštera a duchovní iniciativy sv. Prokopa, můžeme mluvit o prvotní historické reflexi českých dějin, která nebyla jednoproudá. Děkan Kosmas píše Kroniku českou, Prokop zřizuje sázavský klášter a obnovil staroslověnskou bohoslužbu. Tento trend v českých zemích zakořenil. Češi se po určitých dějinných periodách nebo v době zásadních rozhodnutí vraceli k dějinám, hledali v nich poučení.

Prokop byl příslušníkem starého vévodství. Měl syna Jimrana. Opouští rodinu a odchází do benediktýnského kláštera v Praze, kde přijímá benediktýnskou řeholi (nevadilo, že měl rodinu, protože princip celibátu v Čechách platí až od r. 1143). Nebyl tam spokojen, a proto odešel na Kouřimsko, kde zbaven rodinných pout a benediktýnské řehole začal žít jako poustevník. Je interpretován jako zemědělec, rolník (stačí Češi byli rolníci, proto je tak interpretován i on). Přichází za ním Jimran a synovec Vít a v r. 1032 na Sázavě zakládají řeholní společenství – benediktýnské svou povahou, ale rituálem východní. Obnovují staroslověnskou bohoslužbu – přinášejí první ohlédnutí do historie. Trvá do r. 1053, kdy jsou po Prokopově smrti mniši ze Sázavy vyhnáni. V r. 1061 se mniši vrací a definitivně odtud odcházejí v r. 1086.

Prostřednictvím obnovené staroslověnské bohoslužby došlo k evokaci dávných dějinných snah staroslověnských, jež se uskutečnily v obl. Velké Moravy.

Kosmas, když vysvěcoval chrám na Sázavě, vložil do jeho oltáře kůstku z těla syna ruského knížete Borise. Sázavské tradice má podíl na vzniku některých literárních děl. Zřejmě z iniciativy sázavského kláštera vznikly první staroslověnské legendy o sv. Václavovi a sv. Ludmile. Řeholníci se zřejmě podíleli na vzniku Pražských hlaholských zlomků.

Prokop se brzy v povědomí Čechů stal člověkem hodným úcty a vážnosti. Legenda kolem něj vyvolávala tendenci po svatořečení. Římské kruhy cítily, že sázavská tradice je antiřímská, proto se v letech 1202 – 1203 o celé záležitosti vedly spory. 4.7.1204 ve svátek sv. Prokopa byl Prokop při bohoslužbě na Sázavě kardinálem Quidem prohlášen za svatého.