Nárůst středověké krize v Čechách, rozpory mezi světskou a církevní mocí, vláda Václava IV.

Za posledních let vlády Karlovy se v rozměru Svaté říše římské i v Čechách začaly projevovat první krizové prvky, které označovaly nastupující krizi středověké společnosti. Za jeho nástupce, syna Václava se krize v Čechách prohloubila, posléze vyústila v husitské války. Šlo o krizi přežívajícího středověkého universalismu, jeho hodnot. V Čechách měla některé specifické rysy – zprvu měla povahu konfliktu mezi mocí světskou a církevní. Jakkoli za Karla IV. fungovala spolupráce theo- a laického, nyní se dostaly do konfliktu a to prostřednictvím dvou osob.

Jan z Jenštejna – slavný teolog, narozen v r. 1347, teologii vystudoval v Padově a v Bologni, pobýval i na Sorboně – byl připravován jako budoucí sorbonský profesor teologie. Dal přednost návratu do Čech, přijal místo pražského arcibiskupa. Chtěl církevní centra příliš vzdálit státu a jeho vlivu. Šlo mu hlavně o to, aby se král a světská moc nemohli podílet na investituře biskupů a jiných vyšších kněží.

Václav IV. prvorozený syn Karlův – neměl kvality na zvládnutí středověké krize, nebyl tak vzdělaný jako jeho otec. Neosvojil si západní duchovní trendy. Byl svárlivý, účasten na mnoha dobových bojích. Narodil se v r. 1360, jeho život byl dramaticky utvářen. Všechny krizové peripetie předhusitského období musel prožít a nějakým způsobem se je pokoušel řešit – většinou neúspěšně.

Objektivní problémy se zprvu projeví prostřednictvím konfliktu osobního. Na sklonku 14. století v Čechách měl střet světské o církevní moci objektivní povahu v tom, že Václav IV. chtěl omezit vliv pražského arcibiskupství a to tím, že zřídí biskupství západočeské. Vhodná příležitost nastala, když zemřel kladrubský opat Rakt. Václav IV. si nepřál, aby v tom klášteře byl zvolen opat, ale chtěl pro západní Čechy vytvořit sídelní místo biskupské. Církevní kruhy tomu chtěli předejít a hned po Raktově smrti Jan z Pomuku ve funkci generálního vikáře (= zástupce biskupa), nechal investovat nového opata, čímž znemožnil ustanovení západočeského biskupa. Biskupství bylo zřízeno až v r. 1993 v Plzni. Konflikt mezi Jenštejnem a Janem z Pomuku a králem se vyhrotil v osobní konflikt, protože Jan byl zpovědníkem královny Žofie; král chtěl na něm prozrazení zpovědního tajemství (chtěl se s ní rozvést, měl nabídku k sňatku od příslušnice Aragonského rodu). Jan tajemství nevydal, král se mu pomstil, nechal ho popravit – 20.3.1393 ho nechal popravit, utopit ve Vltavě.

Za dob Václava IV. došlo k nárůstu dalších problémů, které byly paralelní ke střetu církevní a světské moci, byly povahy společenské. Předznamenávaly v Čechách vznik husitství, neboť krizi zevšeobecnily. Šlo o rozpory: sociální (chudnutí obyvatelstva), národnostní (vztah Čechů a Němců, postavení židovského obyvatelstva), církevně-duchovní (předmětem stále větší kritiky se stávalo bohatnutí kněží, rozmach far i politika odpustků).

České národní poměry: v letech 1393 – 1415 umírají dvě velké duchovní osobnosti – katolík Jan z Pomuku a reformní kněz Jan Hus. Oba umírají pro své svědomí a vztah k pravdě. Jan z Pomuku proto, že nechtěl pravdu vyzradit a Jan Hus proto, že za pravdu ručil svým životem a také odmítl principy pravdy opustit.