Počátky reformace v Čechách, vlivy vnější i příčiny národně-české, Husovi předchůdci

Příchod reformismu do Čech je složitý proces, který v českém společenském prostředí vyrůstal z mnoha zřetelů vnitřně odlišných, ale vzájemně se propojujících. Tento proces k nám přišel s opožděním. Vlastní reformní hnutí zde vykvetlo do podoby husitských revolučních bojů. Rodilo se z vlivů vnějších i z příčin vnitřních.

Vnější vlivy

Vlivy vnější měly dva proudy:

• akademické (ideově duchovní)
  • jednalo se hlavně o vliv učení Johna Wiklefa, které ukazovalo na to, že středověký universalismus je v krizi, přežil se. V podobě svých opravných článků chtěl evropskou duchovní stránku reformovat a poopravit. České země to dlouho prožívaly jako boj nominalismu s realismem – Wiklef byl realista (ideu věcí a jevů považoval za skutečně existující, materiální stránka je pouze odrazem či projevem idey), zatímco pražská univerzita byla pod vlivem nominalismu – ideálnost věcí a jevů reálně nepřijímal, ideálnost označoval pouze za pojmenování.
  • učení Tomáše Akvinského u nás nacházelo odezvu, přineslo pokus o syntézu rozumu a víry, vědy a náboženství.
• praktická kritika poměrů – zbytnění církve, opuštění jejich původně duchovních cílů, rozmařilý život kněží, prodávání odpustků, papežské schisma apod.

Potřeby a kritiky domácí

Potřeby a kritiky domácí – byla jich celá řada:

• nebývale vyhrocený konflikt mezi Českými zeměmi a církví (Jenštejn x Václav IV.)
• problémy sociální – chudnutí země v posledních letech vlády Karla IV. a hlavně Václava IV., vytváření úzké sféry fungující a bohatnoucí a široké sféry chudých.
• myšlení a filosofie širokých mas venkova a jejich usměrňování, protože podléhaly mytologickým vlivům a zásahům – jejich přístup vyústil v chiriasmus.
• záležitosti národnostní – ve větších městech spor mezi Čechy a Němci, židovské etnikum v českých městech situaci spíše komplikovalo.

Husovi předchůdci

Husovi předchůdci: když došlo k personifikaci té reformě kritické situace v Čechách, na scénu vystupují před Husem jeho předchůdci, kteří situaci reflektují a přicházejí s prvotní zřetelně formulovanou kritikou i východisky jak náboženského typu tak i aplikačního, prakticistního.