Emancipace českého národa na sklonku 18. st. a v první polovině 19. st., doba národního obrození

Na sklonku 18. st. a v první polovině 19. st. procházel český národ zásadním procesem své moderní emancipace. Jejím prostřednictvím se včlení do rodících se vyspělých národů evropských, které směřují k modernismu. Děje se tak na principu osvícenství – přicházelo do Čech ze západu, pak renesance a realismus.

Celý proces je nazýván dobou národního obrození – není to přesné, protože národní obrození jakožto záležitost společensko-kulturní byla členem evropského úsilí – zabíralo ale více zřetelů života Čech v této době.

Na přelomu 18. a 19. století se ze starých provinciálních Čech začíná rodit nejprůmyslovější oblast Rakouska, což souviselo s množstvím nerostného bohatství, ale i s podnikatelskou iniciativou nejprve majitelů manufaktur a později továren.V r. 1836 byla otevřena první vysoká pec na Ostravsku. Začíná se tvořit dopravní síť, když trať z Vídně do Haliče a Tarnopolu měla odbočky do Brna a Olomouce. V letech 1842-43 se začala budovat trať Praha-Olomouc. V továrnách dochází k zapojení strojů do výroby, v r. 1844 začínají na Smíchově první útoky proti ranným strojům. Průmysl: textilní, cukrovary ... Pokrok se projevil i v zemědělství na základě některých technických objevů. Chtěli odstranit možnost hladomoru.

Jsou zakládána muzea, je uvedena v život Matice česká, v r. 1840 se na Žofíně koná první společenský ples (zúčastnila se i Němcová). Národní obrození probíhá u nás v poslední třetině 18. st. až do r. 1848. Nese sebou patos čestnosti a modernosti žití našich národů.

První etapa národního obrození

První etapa národního obrození se rozvíjí pod vlivem osvícenství, jedná se o boj o jazyk – o jeho obnovení; generace Dobrovského – Josef Dobrovský, Gelasius Dobner – historik, František Matěj Pelcl – bohemik, bratři Thámové, Krameriova Česká expedice. První Dobrovského díla jsou psaná německy (Zevrubná mluvnice jazyka českého).

Druhá etapa národního obrození

Druhá etapa 10. – 20. léta 19.stol. – má na ni vliv romantismus. Generaci šlo o to, aby dokázaly, že se český život tak emancipoval, že naše literární díla jsou schopna překladu do ostatních jazyků, a že cizí díla mohou být překládána do češtiny. Jungmanova generace přišla s Atalou (Chateaubriand), Ztracený ráj (Milton), Heřman a Dorota (Goethe), Česko-německý slovník (Jungmann). Rukopis královédvorský a zelenohorský – tvůrci lhali, ale měli na mysli zájem národa, snažili se dokázat jeho historii a svobodu. Čeští kněží a učitelé se stali na venkově nositeli národního onrození.

Třetí etapa národního obrození

Třetí etapa 30. – 40. léta 19. stol. – vzniká pod vlivem realismu. Duchovními otci – Palacký, Tyl a Havlíček – chtějí národu vtisknout program, tímto úsilím národní obrození v Čechách vyvrcholí. Programem se stává austroslavismus = autonomní způsob nezávislého života Čechů uvnitř Rakouska. Je to odmítnutí západního pangermánství německého, které se k nám hlásilo z Frankfurtu nad Mohanem, i ruského samoděržaví (pro nás nepřijatelný typ absolutistické vlády).

Austroslavismus se může jevit jako protimluv – odpor jsme změnili v programové Rakousko. Palackého Idea státu rakouského: Kdyby Rakousko nebylo, museli bychom si ho vytvořit. Byli jsme nárazníkovou zemí mezi tendencemi Německa a Ruska.

České národní obrození vyvrcholuje dobrovolně českým rakušanstvím, jehož životnost byla 70 let do první světové války, kdy Rakousko opustilo svoji vizi podunajské panslávské velmoci a začali vstupovat do spojení s militaristickým Německem.