Duchovně-kulturní charakter první ČSR, vliv Masarykův, charakter české literatury

První ČSR mezi lety 1918-1938 je sice krátkým údobím našich národních dějin, ale patří k nejpokrokovějším érám a positivně byl tento státní útvar hodnocen nejen domácími občany, ale i zahraničím. Její duchovní podstatou byl fakt, že humanitní filosofie Masarykova byla po dvacet let uváděna do praxe a prostupovala státním i společenským životem. Nástrojem tohoto cíle byla jeho osvětová politika, kterou inicioval a prosazoval, i rozmach parlamentní demokracie, svoboda slova, shromažďování, fungování demokratických mechanismů, všespolečenská solidarita. Život v první republice byl plný zvláštní noblesy, kultury a lidské slušnosti. V průběhu dvacátých let se i po stránce průmyslové a hospodářské vůbec propracovala mezi deset nejvýznamnějších států světa. Velmi silná byla i její kultura.

Baťův Zlín a československá meziválečná kultura a literatura byli velmi významné, především poezie díky Nezvalovi, Seifertovi, Halasovi a Zahradníčkovi. Seifert byl v r. 1984 oceněn Nobelovou cenou za literaturu. Rozmachu dosáhla i próza a drama. Poezie byla reflexí svobodného pocitu tvůrčího tehdejší mladé generace. Objevily se i jedinečné poetické prostředky, které básníci používali.

Zvláštním způsobem se vyvíjel vztah ČSR ke katolické církvi. Způsob nepříliš příznivý – pár dní po vzniku republiky došlo ke stržení Mariánského sloupu na Václavském náměstí. Nešťastně byl interpretován Masarykův výrok „Pryč od Vídně“ že znamená i pryč od Říma. Spor vyvrcholil na oslavách Husova upálení v r.1925 – na protest proti monstrózním oslavám nuncius papežský opustil Prahu. Beneš na konci dvacátých let sjednal Modus vivendi = způsob spolunažívání s Vatikánem. Vztahy mezi ČSR a Vatikánem se začaly vyvíjet normálně, ve třicátých letech i positivně. Velkou zásluhu na tom má nejen československá vláda, ale i kardinál Kašpar, který usiluje o to, aby mezi ČSR a Vatikánem byly positivní vztahy.

Sociální problémy

Sociální problém – na přelomu dvacátých a třicátých let na naši zemi krutě dopadla hospodářská krize – skoro jeden milion nezaměstnaných, lidé žili v bídě. Nepodařilo se to zvládnout, spíše naopak – neměli metody jak tyto překážky překonat.

Národnostní problémy

Národnostní problém – byl v kořenech první ČSR, protože vznikla jako mnohonárodnostní stát a německá minorita byla početná a silně podporována Německem. Byla vyzvána, aby přivodila rozvrat, ujala se tohoto úkonu. Sudetští Němci zneužili toho, že žili v pohraničí kde byl soustředěn průmysl (větší nezaměstnanost) – využili to národnostně jako argument proti první ČSR (řekli, že jsou nezaměstnáni proto, že jsou Němci).

Ze strany F. X. Šaldy a Černého se objevila tendence zapojit ČSR více do struktur světových a hlavně do kulturní evropské společnosti.