Světověk, jeho povaha filosofická, historická i společenská, prožitek jako mechanismus poznání

Světověk je termínem pro nejmodernější dějiny po r. 1989, je to pracovní termín, který se pokouší vysvětlit naši současnost. Nejde o čistý dějepis, ale o pro línání historie a politologie. Této tématice chybí odstup, který vytváří předpoklad pro posuzování historie.

1. řada politiků se domnívá, že lidské dějiny jsou křížem = politologický kříž.
• před rokem 1989: studená válka – rozpor mezi Západem a Východem
• rozpor mezi bohatým Severem a chudým Jihem
• po roce 1989: konflikt mezi Východem a Západem se zmenšil
2. svět se výrazným způsobem globalizuje – důsledek toho, že je vlivem dopravy a techniky stále menší. V současné době se globalizace stává věcí prosazovanou, existují i odpůrci – ve svých důsledcích přináší potlačení národní specifičnosti. Zdá se, pokud globalizace zvítězí, že se zbavíme nebezpečí konfliktu (musí být dobře nadnárodně řízena) a odtud vytěsnění nebezpečí války.
3. současný svět v sobě nese residuum nacionalismu – některé oblasti světa stále žijí na národním principu – často podvázán etnicky a nábožensky. Residua tvoří paralelu k obecné globální tendenci.
4. postkomunismus – věc, která překonala, která existuje ve všech postkomunistických zemích. Myslelo se, že když byla tato praxe srovnávána s nacismem, že komunismus zmizí, ale vývoj šel jinak – ustanovily se postkomunistické vlády, nejdéle nebyl v ČR (např. v Polsku Lech Walesa prohrál s nynějším presidetem Kwasnickij – bývalý komunistický ministr). ČR – KSČ 20%, předešli ČSSD.
5. nový přístup k lidskému poznání: do r. 1989 na bázi nacionalismu, to se v postmoderní době mění – dnešní poznání vyrůstá z jednoty minulého nacionalismu a pak z lidského prožitku, lidské poznání = noetika není jen důkaz, antidůkaz, ale je to souhrn obou a lidské identity. Dnes se cení, že člověk umí přinést totožnost, to s čím se ztotožnil, čím je originálnější, tím je poznání působivější a na člověka má vliv.

Vyhlídky světověku a jeho úkoly

• Člověk musí nastolit ekologické myšlení, aby na zemi byla rovnováha, aby byl čistý vzduch a voda. Otázka ekologie není jen záležitostí biologie a optiky přírodovědného myšlení, ale jedná se o novou filosofii přístupu ke světu.
• Postmoderní svět stojí před úkolem, aby člověku zajistil realizaci v 21. století. Člověk musí žít v rozumném řádu – dává člověku spokojenost, aby se toto našlo, bude muset nastat restrukturalizace, zajistit každému realizaci.

Lze přepokládat, že i ve světověku a postmoderním světě si člověk bude žádat duchovního rozvoje – v Čechách problém – ateistický stát, ale na západ od Železné Rudy každý v sobě cítí potřebu duchovního rozvoje:

• každý člověk jestliže nemá duchovní rozvoj, směřuje k titanismu – ten dnes nikoho neuspokojí a když, tak jen dočasně.
• každý člověk má tendenci mít pocit, že odněkud přichází a někam směřuje. Člověk si nevystačí se světem kolem sebe, hledá něco nadpozemského.

Potřeba duchovního rozměru (o tom věděl TGM již jako mladý) dokazuje, že pokud člověk nemá duchovní rozměr, může to vést k sebevraždě. Každá činnost potřebuje duchovní rozměr.

Postmoderní svět je doba, kterou žijeme, která přijde, je obtížné ji poznávat, ale máme-li k nějakému poznání dospět, musíme si ji tématizovat, a s tématy se vyrovnat.

Náš polistopadový vývoj – charakterizovat pravicový nástup a Klausovy vlády, pak Zeman, Špidla, Gross, rozdělení země, president Havel, Klaus.

Svět

USA – Regan, Clinton, Bush

Rozpad SSSR – Gorbačov

Etnické války – Jugoslávie, první a druhá válka s Írákem

Ekonomická expanze v jihovýchodní Asii (Jižní Korea)