Retribuční procesy v poválečném Československu s aplikací na jednání mimořádného lidového soudu v Klatovech

V návaznosti na rozhodnutí norimberského tribunálu o potrestání válečných zločinců se začaly konat v jednotlivých zemích procesy s Němci, kolaboranty a proviněnými osobami. 19.6.1945 Beneš na Hradčanech podepsal s celou vládou rozhodnutí o retribučních procesech – bylo správné. Retribuční dekret měl povahu velkého retribučního dekretu – šlo o povahu soudní činnosti a povahu malého retribučního dekretu – projednávání zaměstnanecké a morální (např. na univerzitách, školách apod.).

Podle velkého retribučního dekretu byli souzeni lidé, kteří se v období zvýšeného ohrožení republiky dopustili trestného činu na životě, svobodě nebo majetku svých spoluobčanů (nerozeznával mezi Němci a Čechy).

Jednání podle retribučních dekretů bylo zkrácené před mimořádnými soudy, tresty byly nastaveny přísně, obžalovaný se mohl hájit a vina mu musela být prokázána. Po odsouzení nebylo proti rozsudku odvolání, byl-li odsouzen k hrdelnímu trestu, byla poprava provedena dvě hodiny po rozsudku – mohl požádat o hodinový odklad. Jako prokurátoři a soudci byli jmenováni právníci ministerstva spravedlnosti. Výnos o mimořádných lidových soudech trval od roku 1945 do 1947, pak byla platnost zastavena (komunisti si ji po roce 1948 nezákonně obnovili).

Soudy byly aktem vypjaté revolučnosti, míra trestů byla někdy zbytečně vyšší; profesionální nedostatek byl v tom, že proti jejich závěrům nebylo odvolání. Procesy běžely po celé zemi, i v Klatovech – měly statut krajského města za protektorátu, protože nacisté navázali na uspořádání tereziánské. Byl zde mimořádný krajský lidový soud (v budově dnešního soudu). Byli před něj postaveni gestapáci – nejvyšší byl Jindřich Winkelhofer souzen až v r. 1947. V září 1945 byl popraven dr. Schröms – německý SS lékař, který 5.5. střílel po lidech – asi dva zastřelil. U mimořádných lidových soudů platilo heslo “Smrt za smrt”.

Lindner, Neubauer aj. – bylo jim prokázáno kruté jednání s vězni, jejich likvidace i odsun do koncentračních táborů. Winkelhofer byl souzen jako poslední – dával návrhy na likvidaci lidí, podepisoval rozsudky. Žádal lidskost a humanitu ačkoliv vězně tím sám nečastoval. Popravy se konaly na malém soudním dvoře (řada Klatováků se na ně chodila dívat).

Kilián Ruprecht – zástupce Winkelhofera 5.5. utekl z Klatov, vešel do soudní budovy, proběhl do vily vedle, převlékl se a uprchl do Německa. Německá vláda ho nikdy nevydala ač by ho zde čekal trest smrti.

Odsouzení lidé, kteří žili na Klatovsku: k trestu smrti Roza Hošťálková ze Sušice (udavačství mládeže), Božena Oberherová z Plánice (udavačství), Rudolf Petřík původně štábní kapitán československé armády, roku 1939 demobilizován, poslán do Sušice na gymnázium jako tajemník, konfident gestapa a udavač.

Tři gymnaziální profesoři z Klatov Nohejl, Jerdík, Straka byli podezřelí, že gestapu udali profesora Halíře a přivodili jeho smrt – září 1946, neudali ho, neprokázalo se to, 4-6 let vězení. Paní Winkelhoferová souzena, protože ve vězeňské hysterii uškrtila obě své dcery, aby se nedostaly do rukou Čechů – 20 let vězení, v 50. letech dostala milost a byla odsunuta.