Duchovně - náboženský obrat Konstantinův, legalizace křesťanství v Římě

Duchovně – náboženský obrat Konstantinův na poč. 4. stol. v Římě a legalizace křesťanství v podobě ediktu milánského z r. 313 znamenají jeden z největších předělů v dějinách lidstva – hodnota lásky člověka k člověku a člověka k Bohu se stává programovou náplní lidstva. Až do dnešní doby je Řím a Vatikán zdrojem tohoto náboženství a nového lidství, které je stavěno před lidstvo jako velká výzva. Mnozí lidé ji nedoceňují, ale její nesmrtelnost je potvrzena věřícími z celého světa, kteří každou neděli přicházejí do baziliky sv. Petra.

Tento duchovně – náboženský obrat je spjat s císařem Konstantinem. Konstantin Veliký je zvláštní a jedinečná osoba pozdního římského císařství. Narodil se r. 283 v Naisos a vyrůstal na dvoře Diocletiánově. Patřil do nobility – jeho otec v římských strukturách zaujímal významné místo, byl vojenským velitelem jednotek v Galii. Předpokládalo se, že Diocletián jmenuje svým nástupcem Konstantina. Ale když 1.5.305 Diocletián opouštěl svůj úřad, jmenoval za svého nástupce Galeria.

Konstantina se to velmi dotklo. Svou působnost přenesl hl. na východ. Opustil Itálii a odešel za otcem do Galie, k římským vojskům. Po smrti otce se ujal velení římských jednotek na příštím francouzském území. R. 312 se vydal do Říma ve snaze pokořit ho a získat moc. Rozhodující bitva byla u Milvijského mostu před Římem. Konstantin měl v předvečer rozhoduj. bitvy s domácím římským vojskem zjevení – v duze nad mostem se objevil Kristův kříž, na němž bylo napsáno: In hoc signo vincens (V tomto znamení zvítězíš). Konstantin tu bitvu skutečně vyhrál a pak celý svůj život plnil odkaz toho zjevení, Kristova znamení. Provede duchovně – náboženský obrat a dojde k legalizaci křesťanství v bývalé říši římské.

Legalizace křesťanství má nejprve podobu ediktu milánského z r. 313, který křesťanství zrovnoprávňuje se všemi ostatními náboženstvími dobovými, legalizuje ho.

Za života Konstantinova dochází k jeho rozmachu prostřednictvím sněmů = synodů:

1. r. 314 v Arles v jižní Francii poblíž Španělska – poprvé se scházejí všichni křesťanští činitelé
2. r. 325 v Nikaii – dojde k prvnímu sporu mezi arianismem a západním pojetím křesťanství. Usnášejí se, že Ježíš Kristus je bůh i člověk = bohočlověk.

Křesťanství působilo i dalšími opatřeními:

• kříž přestal být popravčím nástrojem, ale stal se symbolem křesťanství. Byl na praporech římského vojska z rozhodnutí Konstantina.
• byly zakázány haluspicie = předpovídání budoucnosti podle podoby a tvaru vnitřností zvířat, hl. podle jater.
• od r. 321 je v souladu se starobiblickým ustanovením i v křesťanském světě slavena neděle jako duchovní svátek.

Konstantin je prvním mecenášem ve vztahu ke křesťanství: Římským papežům věnoval Lateránský palác, nad Vatikánským popravištěm, kde zemřel i sv. Petr, založil chrám svatého Petra (dnes je bazilikou, na ulici Via Cornelia). Je zřizovatelem chrámu nad hrobem Kristovým v Jeruzalémě. Jeho matka Helena založila křesťanský chrám nad místem Kristova narození, tedy v Betlémě.

Konstantin chtěl vedle centra římského vybudovat i východní centrum, ze staré byzantské osady vybudoval město Cařihrad, dnešní Istanbul.

Vyvrcholením jeho životní cesty byl jeho zvláštní postoj eschatologický = k posledním věcem v životě člověka. Chtěl po sobě zanechat věhlasný, působivý příklad. Na smrtelné posteli se nechal pokřtít biskupem Eusebiem, svlékl purpurový šat císaře a oblékl se do bílého šatu novokřtěnce.

Přijetí a legalizace křesťanství v Římě vytvoří novou politickou i společenskou atmosféru nejen v římské říši, ale i ve středomořské a později ve středoevropských oblastech. Mírová politická a náboženská stabilita se nazývala pax romana.