Úloha mnišství ve staré církvi, askeze, vznik dvou základních řeholních linií

Od počátku křesťanské církve, když se začala institucializovat, vznikal uvnitř zajímavý proud, důraz na větší a hlubší její duchovní zabarvení a její intenzivnější spojení s Kristem. Tento proud , který představuje naprosté oddání Kristovým duchovním myšlenkám i za cenu askeze se nazývá mnišství. Tito lidé se rozhodli vzdát osobního života, veškerých jeho výhod včetně peněz a oddat se myšlence lásky a zbožné víry. Žili velmi specificky.

V rámci katolictví byli přijímáni a do katolických struktur plně začleňováni, i když mezi dalšími větvemi křesťanství jejich postoj probouzel odpor a kritiku – největším kritikem byl Martin Luther (než se oženil, byl Augustinián). I další kritici byli obviněni z toho, že se vydělují, duchovně i fakticky individualizují a tím odmítají odpovědnost za věci veřejné, záležitosti společenské. Katolictví na řádovou linii hledí jako na oblast zvláštní svobodné duchovní volby – berou mnichy pod svá ochranná křídla, ale tito mniši jsou pod vedením místního biskupa. V čele kláštera stojí opat, který ale spadá pod biskupa (Praha – nadřízeným kardinál Vlk).

Mnišství se vyvíjelo tak, že v první etapě vznikal monachismus = poustevnictví. Ve druhé etapě začali mniši žít v kolektivitě = cenobitství.

Zakladateli mnišství jsou:

• Sv. Antonín - pocházel z Egypta, byl to muž velkého charismatu. Nejprve žil na poušti a pak ve skalnatých místech na toku Nilu. Byl programovým průkopníkem mnišství, z jeho síly čerpali další. Je to postava legendární – dožil se 105 let.
• Pachonius – během svého života vykonal cestu od poustevnictví k cenobitství. Nejprve žil sám a pak založil klášter v Tavenisi – pochopil, že život v řeholní komunitě je silnější.

Zvláštní mnišství se zrodilo v Anglii. Křesťanství se zde formovalo prostřednictvím Irska (skocia minor) a Skotska (skocia major). Mnišství mezi starověkem a středověkem vykvetlo natolik, že britští mniši přicházeli do Evropy – Kolumbán mladší. Na konci 6. stol. se v evropských podmínkách stávali zakladateli mnišských řádů, klášterů a později kongregací. Přišli opravdu jako poustevníci. Založili např. klášter v Regensu.

Rozhodujícími řeholníky jsou:

• Augustin Aurelianus – slavný theolog na přelomu staré a střední doby, znalec tehdejšího theologického poznání a biskup, který založil Augustiniánský klášter v Hipo (v Africe). Napsal první augustiniánskou řeholní zásadu = řeholi, která je založena na dvou principech - modlitbě a přemýšlení (kontemplaci), na principech duchovní spirituality. V duchu této linie se rozvíjí v Evropě a ve světě.
• Sv. Benedikt – původně se pokoušel žít jako poustevník v údolí Subia v Itálii. V r. 529 přichází na Monte Casino (hora stojící uprostřed údolí na Via Apia). V r. 532 tam založil benediktinský řád. Napsal jeho řeholi, která je založena na ore et labore = modlitba a práce. Benediktýni intenzivně pracují a modlí se. Tento řád se stal přitažlivým a rozšiřoval se tak do Říma a ostatní Evropy – např. Degendorf, Praha …

Po celá staletí obě řádové linie v Evropě přežily, nové řády se do nich včleňovaly. Řádový život nevymizel ani dnes. Nelze ovšem porovnávat ČR s okolním světem. Nacházejí se muži i ženy, kteří do řádu vstupují.

Do řádu se vstupuje prostřednictvím noviciátu – člověk je dva roky v řádu na zkoušku, pak složí věčné sliby, které mají podobu svatby. Je to smlouva s církví a Kristem, která je naprosto trvalá a může ji ukončit pouze smrt.