Rakousko – Uherské vyrovnání

60. léta v českých zemích pro českou politiku znamenají rozporuplnou dobu – rozvoj politiky, překážky, rozporuplnost je zjevná, činí nemalé potíže. Stále platí ideál rakouského státu – Palacký se nechtěl myšlenky vzdát, protože věděl, že je to jediný způsob řešení života. S ohledem na Schmerlingovu ústavu přišel s pasivním odporem a čeští poslanci v letech 1862 – 1863 do Vídně nejezdí, nástup do politické opozice = pasivní rezistence. Je zde zvláštní, komplikované rozložení vnitřních sil.

Češi v 60. letech obsadí přední úřední místa v českých zemích a na Moravě, stali se z nich přední rakouští úředníci; tvořili rozhodující struktury rakouského administrativního aparátu. Pro přelom 1. a 2. poloviny 60. let ve Vídni jsou důležité zahr. politické události.

Prusko – nástup sjednocovacího procesu německého, Zahr. politika je aktivní, vojsko agresivní. V etapě výbojů r. 1864 strhlo Rakousko - intervence Rakušanů a Prusů v Dánsku pod vedením Bismarcka.

Na jaře 1865 došlo k poražení Dánska ? dělení Šlesvicka (Prusko) a Holštýnska (dočasně Rakousko). V r. 1866 došlo k útoku Prusů proti Rakousku, po bitvě u Trutnova, Náchoda a Skalice ke střetu mezi Pruskem a Rakouskem 3.7. 1866 u Hradce Králové. Zde došlo k definitivní porážce Rakouska Prusy ? ztráta Holštýnska. Prusové získají středoevropský prostor, Prusko se stává rozhodující velmocí.

Rakouská politika utrpí, moc i vliv jsou problematické, což má důležitý dopad na vnitřní situaci, která se začne hroutit. Dochází ke změně mocenských poměrů, Maďaři vystoupí v čele s Julianem Andrássy, chtějí dualizovat zemi, odmítají austroslavismus a ugroslavismus ? Uhři se stávají rovnoprávnými činiteli v Rakousku – Uhersku. Rakousko ustoupí, císař oživí práva Svatoštěpánské koruny, císař se stává uherským králem – dochází k rozdělení země na Rakousko–Uhersko – dualizovaný stát. Dělení je podle řeky Litavy na Předlitavsko a Zalitavsko. Rozdělení je uzákoněno v Beustově ústavě – tvůrcem rakouský Němec Ferdinand Beust. Tato ústava vyšla v prosinci 1867 = prosincová ústava – první hlava uzákoňovala stav v Rakousko – Uhersku po vyrovnání.

Ústava vymezuje společenskou organizaci (ministr financí, obrany, zahraničí), panovníka, dělí říši na dvě části. Druhá složka – poprvé v Rakousku a střední Evropě uzákoňuje lidská práva a svobody a byla jejich garantem. Dochází k demokratizaci školství , veřejné správy a omezení katolické církve – tj. značně pokrokové, podobné s demokratickým státem.

První Československá republika mohla navázat a v duchu rozvoje pokračovat – základem byla Beustova ústava – vymykal se sám císař František Josef I. – ani prosincová ústava ho nedovolovala právně začlenit – byl „pověřen bohem“ ? panovník z boží moci, zákonům nepodléhal, Rakousko hledá nadosobní hodnoty spojené s císařem.