Ústavně-právní změny v Rakousku po roce 1848 a vznik nové české politiky

Po celá 50. léta 19. stol. vládl v Rakousku Bachovský absolutismus. Na sklonku let se objevuje zjevná nespokojenost a touha po změně režimu a po liberalizaci rakouské společnosti. Působily zde vnější, zahraniční síly: Rakousko bylo velkou středoevropskou mocností, ale už od pařížského míru z roku 1856 dochází k oslabování jeho moci – nemělo velký zisk z krymské války. V r. 1859 prohraje bitvu u Solferina (severní Itálie)- od této chvíle dochází k otřesům moci. Liberální směry si na císaři vymohou, že se musí zbavit Bacha a 20.10.1860 vydat tzv. říjnový diplom, na jehož základě se zříká absolutistické vlády, a že napříště bude vládnout liberálně. Je to počátek ústavně-právních změn. V r. 1861 je vydána ústava Antona Schmerlinga, která má uzákoňovat základní rozhodnutí císaře. Je nepovedená, má mnoho chyb – nerozlišuje moc zákonodárnou, výkonnou a soudní; je postavena centralisticky a ostatní národy tím pobouří. Přijímá podivný volební systém do zemských sněmů – volí se jen zástupci velkostatkářů, obchodníků, měst, zástupci venkova; ale nezohledňuje chudé vrstvy a roli žen.

V Čechách došlo k oživení života: na poč. 60. let je založen Sokol, spolek Hlahol, Umělecká beseda. V r. 1862 je otevřeno Prozatimní divadlo Hálkovou hrou Král Vukašín. V letech 1859 – 1874 vychází Riegrův Naučný slovník. V tomto období začne také pracovat Hlávkova firma – je spjat s Klatovskem. Počátek 60. let přináší oživení do života českých zemí i Rakouska. Dochází k všeobecnému uvolnění a přináší také aktivitu v oblasti spolkové činnosti.

Tato doba je počátkem české politiky po r. 1848, když v době Bachova absolutismu byla zastavena. Vůdcové české politiky zatím zůstali stejní: František Palacký, František Ladislav Riegr = strana staročechů; mladočeši = Karel Sladkovský. Staročeši byli výrazně konzervativní, mladočeši sdružovali inteligenci a rodící se podnikatele. Rieger kontaktuje hraběteClam Martinice. Dochází k prohloubení spolupráce s Moravanem KarlemPráškem. Získány noviny. Riegr při jednání s rakouskými úřady neuspěl, Julianu Grégrovi se podařilo, že 1.1.1861 jsou mu svěřeny Národní listy – stal se jejich vydavatelem. Riegr zde přijde s programovým prohlášením, v němž vysvětlí záměry české politiky – touha po svobodě slova, shromažďování, popíše vývoj českého národa do bodoucnosti. Česká politika se v duchu tohoto programu začne realizovat. Hned první krok je sporný – Češi se nemohou smířit se Schmerligovou výrazně proněmeckou a prorakouskou ústavou a přistoupí k politice národní rezistence, na 16 let opouští řady rakouského parlamentu.Zůstávají v opozici na důkaz nesouhlasu s ústavou. Stávají se pasivními kritiky v 1. polovině 60. let 19. stol.