Předbřeznová doba v Rakousku a formování našeho národního programu

Období předrevolučnímu v Rakousku se říká i předbřeznová doba, neboť události zde začaly v březnu.

V českých zemích formování moderního národního programu předcházela přípravná fáze:

Po smrti Josefa II. v r. 1790 nastupuje Leopold II. – vláda nevýznamná, vládne jen dva roky. Po něm císař František II. – byl současníkem napoleonských válek, vládne do r. 1835. Po něm Ferdinand V. = Ferdinand Dobrotivý (= Ferdinand I. – jako císař; titul Fardinand V. měl jako český a uherský král; vládl v letech 1835-1848) – neměl pevné duševní zdraví. Státní rada, konference za něj často vládla – Metternich, Kolovrat a někteří šlechtici – arcivévoda Štěpán. Léta 30. – 40. v Rakousku jsou ve znamení rozvoje průmyslu a dopravy – Rakušané hl. vybavují české země. V této době se rodí hl. hutnicko – ocelářský komplex ostravský. V r. 1836 je zažehnuta první pec, ve stejném roce vybudována železnice z Vídně do oblasti Haliče (v Polsku) a natáhli odbočku na Brno a Olomouc. Hl. vlaková trasa českých zemí Praha - Olomouc je postavena v letech 1842 – 1845. Budování železnic v rakouském soustátí bylo doménou této doby (např. Klatovy - Železná Ruda je z té doby).

V obl. zemědělství byl zažehnán hladomor. Zatížením života na vesnici byl princip roboty. V r. 1845 (1845-1846) v obl. Opočna proti tomo vzniklo povstání. V r. 1846 ustanoveno, že lidé, kteří měli peníze, se mohli vykoupit (= dvorský dekret). Nejvíce 33% pěstováno žito, 27% oves, 16% ječmen, 12% pšenice.

Ve 40. letech se rozvinul společenský život. V r. 1831 byla založena Matice česká, 1836 Jednota pro založení průmyslu v Čechách a v r. 1840 se na Žofíně konal první český veřejný společenský bál – zúčastnila se ho i Božena Němcová, organizoval ho J. K. Tyl. V r. 1834 poprvé slepý houslista Mareš zpíval píseň Kde domov můj – v říjnu 1918 se stala národní hymnou (do té doby Chorál sv. Václava). V Brně byl klášter, jehož opatem byl Cyrill Napp, z kláštera se šířily obrozenecké myšlenky.

Hlavním dobovým úkolem bylo stanovení národního programu. Začal se odehrávat zvláštní jev – národ se dívá na zkušenost minulou – Palacký: Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě; pomocníkem mu byl Erben. Formuluje naše dějiny jako střetávání germánství se slovanstvím a připíše jim lidský obsah. Snaha Palackého třetí generace obrozenců vyústí ve formulaci austroslavismu, tzn. navzdory Bílé hoře a době temna je to slovanská a česká autonomie uvnitř mnohonárodnostního Rakouska (ve státní rovině jsou Rakušané, protože odmítnou samoděržaví ruské a tendenci německou).