Evropa před rokem 1848

Revoluční události let 1848 – 1849 se dlouho připravovaly, byly rozdílné. Ve Střední a Východní Evropě byl obraz jiný než v Západní Evropě, protože v Rusku ještě působily důsledky pozdního feudalismu a zpožděného vývoje. Naproti tomu v E platily zásady Svaté aliance; v celé sféře rakouské byla snaha dodržovat klid a mír. Revoluční přípravy probíhají hlavně v Západní Evropě.

Pyrenejský poloostrov

Ve Španělsku po Ferdinandu VII. nastupuje Don Carlos Bourbon a v Portug. po Janu VI. Don Pedro. Nástupnické problémy jsou zde hl. obsahem politického dění, vyústí v obnovenou válku v letech 1833 – 1839 = válka karlistů.

Velká Británie

Velká Británie se stala hl. nositelem revoluč. příprav. Ve 30. a 40. letech spěje k moderní podobě. Projevuje se to tím, že Angličané se v čele s min. zahr. Canningem uchýlí k podpoře národněosvobozeneckého hnutí evropského. Stojí na str. národů bojujících za své osvobození. Dojde na práh politických systémových proměn – vedle vyšší šlechty se začíná uplatňovat i nižší šlechta a měšťanstvo – to vede k prohloubení liberalizace země. V r. 1832 je úspěšně nastolena volební reforma.

Vnitřní život projde i velkým technic. pokrokem – v r. 1814 je panem Stevensonem (Robert Livingston; 1811 – první parní loď) sestrojena lokomotiva a v r. 1819 konána první plavba přes oceán do AM. Civilizační posun anglický vzbudí reakci kněze Maltuse, který přijde s filozofií pesimismu = maltuziánství – lidstvo se liší řadou geometrickou, ale lidské zdroje řadou aritmetickou; rozpor je od čísla 3 a ten rozpor způsobuje války – neměl pravdu.

Velká Británie v té době dotvořila své koloniální panství o Austrálii, Nový Zéland a pět čínských přístavů.

Vládnou zde: 1830 – 1837 král Vilém; 1837 – 1901 královna Viktorie – v r. 1876 se stala indickou císařovnou a podle ní je celá doba nazvána viktoriánským věkem.

Francie

Francie byla nositelem dobového pokroku na kontinentě. Od r. 1839 Adolf Tiers – jeho politika je velmocenská, snaží se soupeřit s Anglií, ale ta v r. 1841 přijme Deklaraci o úžinách (Bospor a Dardanely) -> Francie pochopí, že Velkou Británii nepřemůže. Proto se obrací proti Německu. To byl nebezpečný risk a sporné konfliktní věci musel usmiřovat francouzský ministr zahraničí Quizot.

Švýcarsko

Švýcarsko se stalo největším nositelem pokroku. V ponapoleon. době se sestávalo ze 22 kantonů – byly rozděleny nábožensky na katolické a liberální. Na sklonku r. 1847 vyvrcholila válka mezi kantony – zvítězily liberální. Na přelomu let 1847 – 1848 je Švýcarsko ustaveno na liberálním principu jako konfederace. Vždy na jeden rok je volen prezident; parlament se skládal z horní a dolní komory. Už tehdy přijali liberální demokratickou ústavu, ale ta byla velmi striktní – s malými úpravami se podle ní vládne dodnes.