Vláda jakobínů

V době vrcholící krize francouzské revoluce za vlády girondistů, na jaře 1793, vznikne ve dnech 31.5. a 2.6.1793 v Paříži povstání proti jejich vládě. Jsou odstraněni od moci a nastupují jakobíni – mající celou řadu radikálních názorů na situaci ve F. Jejich více než roční vláda není v klidu, je bouřlivá a přináší sebou mnoho utrpení a násilí. Proti nim vzniklo povstání royalistů ve Vendeé – museli se bránit. Největší potíže si však způsobili přehnanou revoluční politikou. V r. 1793 vydávají svou ústavu, která teoreticky formálně patří nejdemokratičtějším dokumentům té doby. Uzákoňují volební právo nad 21. let – ve střední Evropě s tím jako první přišla až ČSR v r. 1918 (dříve od 24 let).

Problém politiky byl v tom, že oni bez ohledu na ústavu vládli prostřednictvím nezvyklého teroru.

Dokonce ustanovili orgány, které teror řídily – výbor pro obecné blaho, výbor pro veřejnou bezpečnost a revoluční tribunál. Ten hlavně odsuzoval k smrti gilotinou. Řízení ekonomie země, připomínky k cenovým podmínkám země, země chudla – jakobíni slibovali ekonomické výdobytky ? na jaře 1794 vytvořili cenová maxima na všechny výrobky – velmi nebezpečně se to dotýkalo schopnosti ekonomiky země jako celku. Na jaře 1794 byli v krizi – vznikaly dramatické diskuse jak vést zemi dál. Mnoho jakobínů se zaleklo nastalého teroru a začali z revolučních pozic ustupovat.

Této situace využili jejich odpůrci - 27.7.1794 (26.7.) přivodili zvrat ve F tím, že Robespierra (hlavního představitele jakobínů) zajali při příchodu do konventu a dalšího dne popravili. Tímto datem končí vláda jakobínů a franc. revoluce. Nastává období porevoluční. F ani v dalších letech nemá vnitřní ani zahraniční klid.

Vnitřní záležitosti – proti buržoasii na jaře 1795 vzniklo dvojí povstání. V září 1795 je vydaná nová ústava.

Ústava zřizuje nové orgány – rada pětiset, rada starších, dolní a horní komora, pětičlenné výkonné direktorium.

V říjnu 1795 další povstání – šlechtické = royalisté, je poraženo. Na jaře 1796 povstanou chudé vrstvy = rovní, povstání se nazývá babeufovo povstání (Gracchus Babeuf). S novou intenzitou se objeví zahraniční nepřítel, opět je jím Rakousko a postupně i Prusko a další země. Francie musí zorganizovat svou obranu pod vedením Napoleona Bonaparte.