Velká francouzská revoluce a její počátek; vláda Ludvíka XV. a Ludvíka XVI.

Dědictví Ludvíka XIV. bylo komplikované a velmi sporné. Podařilo se mu sice vytvoř. vojensky a strategicky obrovskou říši, ale vnitřní uspořádání a hl. sociální stav byly žalostné. Obyvatelstvo se dělilo na 3% bohatých lidí a 97% chudých. Vznikal trend, že tato tendence bude narůstat.

Ludvík XV. (1715 – 1774), když přebíral zemi, měl úkol poměry změnit a vylepšit, ale neudělal tak. Zhlédl se v otcově absolutistické vládě, zrušil některé místní parlamenty a zemský parlament nesvolával. Našeptávačem mu byla milenka markýza de Pompadour – měla zásadní slovo v rámci královského dvora.

Zahraničně – politická orientace F: po příchodu hraběte Václava Antonína Kounice do Paříže (rakouský velvyslanec) Kounic získává F na str. RAK, zatímco VB se staví na stranu Pruska. (na uzavření klíčové rak.-fr. smlouvy v r. 1756 se podílela markýza de Pompadour)

Nastupuje Ludvík XVI. (1774 – 1792), do vrcholných dob revoluce. Za jeho vlády dojde k dokončení příprav a předpokladů franc. revoluce. F dále ekonomicky upadala – Ludvík, aby tomu předešel, tak hl. ekonomem stanovuje fiziokrata Anne Roberta Turgota - vykonává funkci jen krátce, neuspěje. Je povolán ekonom Jakub Necker – postupuje razantně. Chce sáhnout na podstatu tohoto kritického stavu a poprvé v r. 1781 zvěřejní bilanční rozpočet země, který prokáže, že v zemi pokračuje ekonom. pokles. Velkou příčinou je drahá a nákladná politika franc. dvora. Ludvík se oženil s Marií Antoinettou (dcera Marie Terezie). Vedla si rozhazovačně, dvůr orientovala na rozhazování peněz, sama byla příčinou hospodářského úpadku. Její bratr, Josef II., navštívil Paříž – ze situace zde se přímo vyděsil, vrátil se do Vídně a velmi negativně o konání sestry informoval matku.

Francouzské myšlení

Vznikají dva duchovní proudy v rozporu s režimem – bažily po modernismu:

• osvícenství: v čele s Voltairem, encyklopedisté a další – podporovali rozvoj rozumu, odmítali středověk a baroko.
• romantismus: v čele Rousseau; prvotní kritika nastávající prům. a technické revoluce, volá po přirozenosti člověka a návratu k přírodě.

To vše tvořilo znaky francouzské společnosti a jednalo se i o předpoklady vzniku franc. revoluce. I zde bezprostřední příčinou byli peníze. Král, aby země alespoň trochu fungovala, potřeboval peníze. Chtěl je od daňových poplatníků – na to potřeboval souhlas parlamentu. Poprvé od r. 1614 svolává parl. na 5.5.1789 do Versailles. Představitelé šlechty, duchovenstva a měst. Sám zahajuje jednání, hl. požadavkem jsou nové peníze. Pět týdnů se hádají o kompetenčních záležitostech. 17.6.1789 se z iniciativy knížete Miraba třetí stav prohlásí za parlament (Národní shromáždění) a začnou jednat.

Král proti tomu připravuje zásah, nenechají si to líbit a tak 14. 7. 1789 vznikne pod vedením Camilla Desmoulinse v Paříži povstání; je dobyta Bastila – nenáviděné vězení politických vězňů. Ten den je dnes státním svátkem Francie.

Správcem Francie se stává markýz La Fayette (Marie Joseph de Mottier), i samotný král se musí přizpůsobit a začíná nosit trikoloru v národních barvách.

Vydání Prohlášení lidských práv a svobod – srpen 1789, vyjadřuje povahu franc. revoluce. Krédo moderního lidství zní: "Volnost, rovnost, bratrství".