18. století a jeho charakteristika

18. stol. zahajuje před-moderní věk lidstva – přivodí značné změny v obl. lidského poznání a myšlení, technické výdobytky, nový životní styl, proměny politické a to uspíší vývoj lidstva. Je to doba osvícenství a racionalismu.

Dochází k vědeckým objevům v důsledku filozofie Descartovy a Newtonovy; objevuje se nekonečno, rodí se disciplína deskriptivní geometrie, astronomie se odděluje od astrologie, poznatky z biologie – Karl Linné, objevení plavby mezi Atlantikem a Pacifikem – Angličan Cook.

Do života lidstva vstupují výdobytky angl. prům. revoluce – kolem r. 1760 James Watt objeví parní stroj, v r. 1769 je postavena koně-spřežní železnice, v r. 1779 je postaven první velký most, v r. 1790 je zhotovena první železná parní loď. Rodí se stroje v průmyslové výrobě – stroje pletařské na opracování vlákna a plátna – tento trend spíše vlastní ZE.

Osvícenství = myšlení francouzské, v čele Voltaire, kritika středověku a středověkého universalismu. Základní hodnotou je člověk a jeho myšlení a logika. Zrod francouzské Encyklopedie – Denis Diderot.

Paralelně s ním se rodí romantismus – nový životní styl a reakce lidstva na první technické výdobytky. Romantismus technizaci lidské společnosti odmítá a volá po návratu k přírodě a rozhodně se staví za přirozený způsob žití – je tedy proti lidské vyumělkovanosti. Zakladatelem je Jean Jacques Rousseau.

Ve Francii ještě přežívá klasicismus, z něho potom vzniká rokoko – zakládá si na vyumělkovanosti, nejprve v ZE.

Mění se životní styl – člověk hledá zábavu a tak kavárny, kavárenská hudba. Člověk se druží a vznikají kavárenské sedánky. Plesová sezóna také sílí a je oblíbenou formou zábavy. To bylo dáno tím, že se zlepšily zdravotní a hygienické podmínky, už nevznikala dramatická morová onemocnění. Zůstávají jen revmatické horečky, objevuje se TBC. Průměrný věk dožití 40 let, ve středověku 30 let.

Zakládání manufaktur, středověké čechy zanikají. Zpožďuje se zemědělství, to je založeno na tuhém nelidském nevolnictví – to je také málo výkonné. V západní Evropě se musely odvádět vysoké dávky, sociální konflikty, hospodářské a potravinové krize (v Rakousku za pozdních dob tereziánských a josefovských).