Vznik západního teologického myšlení, úloha svatého Augustina Aureliana

Také v oblasti náboženského myšlení vedle východní duchovní větve začíná vznikat větev západní, která je velmi důležitá. Stala se nejen duchovní orientací latinizujícího světa evropského, ale následně sehrála i roli východiska veškerého západního myšlení. Byla jednou z nejdůležitějších konstrukcí západního světa jako zdroje obecné lidské civilizace založené na křesťanských základech.

Západní myšlení teologické se zásadním způsobem liší od teologie východní. Východní teologie se orientovala na abstraktní duchovní kategorie, jejich vysvětlování a řešení. Západní teologie se zaobírá člověkem, jeho duchovními možnostmi a potřebami. Řeší záležitosti viny, trestu, náboženského odpuštění, pokání, východiska lidské svobody a v širším společenském smyslu koexistenci sféry světské a duchovní. Základní komunikační prostředek i širší duchovní kontext je latina.

Ambrož jako první prosazoval tyto hodnoty, odmítl Pelagiovo pojetí víry (víra vychází z vůle a moci). U Ambrože je rozhodující hodnotou pokání. Byl odpůrcem Byzance a jejího pojetí světa.

Rozhodujícím mužem západu byl Augustin Aurelianus žijící na přelomu 4. a 5. stol. Pocházel z nemanželské rodiny, matka křesťanka, otec ne. Až od svého pobytu milánského se stává křesťanem a je vysvěcen na kněze. Velmi se vzdělal v oblasti bohosloví, učil theologii na evropských universitách. Založil augustiniánský klášter. V Hipo v severní Africe se stává biskupem. Jeho přínos: v díle Deci vitate dei = O otci božím chtěl pojmenovat souvislosti mezi myšlením antickým a středověkým. Přesně to vyjádřil již v názvu svého díla (obec = polis – antika, bůh – středověk). Pak pochopil, že nelze tyto dvě oblasti propojit a tuto snahu opustí. Napíše svá vyznání – předznamenává pojetí člověka jako člověk středověký : Bože Ty, který jsi stvořil člověka ku své podobě víš, že jeho srdce je neklidné, dokud v Tobě nespočine.

Po něm nastupuje Jeroným, který také přispěl k rozmachu středověkého myšlení. Byl to člověk zbožný, věřící. Několikrát navštívil Palestinu, kde hledal památku Kristova působení.

Celá tradice západního myšlení vyvrcholí v papeži Řehoři Velikém, který žil na přelomu 6. a 7 stol. Jeho pontifikát trval 14 let. Řehoř dotvořil toto zakládající období. Stal se papežem humanistou, který se stavěl proti těžké otrocké práci lidí na latifundiích, papežem mecenášem, který obdarovával. S jeho jménem je spojena christianizace germánských kmenů. Navíc zabránil devastaci Itálie ze strany Langobardů. Řehoř Veliký docenil přínos germánských kmenů pro křesťanství, protože pochopil, že oni přes kočovný způsob života jsou jeho nositeli a předčili tak Římany. Řehoř padl do rukou Germánů, protože nedocenil křesťanství, které přinášeli.

Byl vytvořen nový typ bohoslužby a gregoriánského zpěvu, který využívají různé komunity, např. benediktini. Řehořem končí zakladatelství evropského západu. Pro západ je tak otevřena cesta, aby se rozvíjel nejen v oblastech perspektivních, materiálně bohatých, ale i na principech duchovních.

Vrcholným činem byl slavný křest v Remeši v r. 496, kdy frank Chlodvík z rukou biskupa Remidia přijal křest a tím se ztotožnil s celou duchovně praktickou tendencí západoevropskou.