Teokratická povaha francké říše jako ranně středověkého politického útvaru

Po pádu římské říše a zejména po stále větším pohybu Germánů Evropou i po remešském křestu se křesťanství začalo úspěšně šířit. Začala se objevovat potřeba, aby nové křesťanské iniciativy zaštítil státní útvar, kde by se křesťanství rozvíjelo. Paradox byl v tom, že křesťanství přispělo k pádu římského impéria. Tímto novým útvarem se stává francká říše, která je výrazně teokratického zaměření (boží stát). K teokratické podobě se francká říše propracovávala od 5. stol. a jakkoli Chlodvík přijal křest v Remeši, francká říše byla ve své první etapě útvarem teokraticky velmi slabým. Postupem času se rysy teokratismu prohlubovaly.

Od doby, kdy byla Karlem Martelem nastolena tradice majordomských králů, nastala druhá etapa vývoje francké říše. Teokraticky-křesťanská povaha vyrůstala z potřeb křesťanství tak, aby se rozvíjelo, zakotvilo, ale na druhé straně si tento trend žádal některé okolnosti.

Na přelomu 6. a 7. stol. byla Evropa ohrožena muslimizací – Karel Martel se postavil muslimizaci do cesty. V r. 732 zvítězil u Poitiers a stal se zakladatelem druhé etapy dynastické vládnoucí řady ve francké říši. Když jeden z jeho synů Karlman odešel do Monte Cassina, jeho druhý syn Pipin III. Krátký byl papežem potvrzen jako francký král nového typu; dochází k budování francké říše jako teokratického státu. Pipin III. Krátký se v r. 754 sešel s papežem Štěpánem II. a veřejně tak stvrdil teokratické pojetí francké říše. Na toto setkání vzal svého syna Karla, který se pak stal jako Karel Veliký největším franckým králem.

Teokratický charakter francké říše se postupně vyvíjel a to s rozmachem vlády Karla Velikého, který vládne v letech 768 – 814. V r. 774 znovu navštíví Řím a tam si nad hrobem svatého Petra podá ruku s dalším papežem a slíbí se vzájemnou věrnost a spolupráci. Papežský stolec se tak stává oporou francké říše. Karel Veliký brzy přijde se vstřícným krokem a v r. 781 daruje papeži některá území: dukátus římský, exarchát ravenský, Sabinsko, část jižní Etrurie. Ve spojení těchto území dojde k vybudování papežského státu, který trvá 1000 let do r. 1781, kdy v důsledku formování moderní Itálie pod vedením sardinsko-lotrinským je zrušen. V r. 800 při půlnoční bohoslužbě římský papež vloží na Karlovu hlavu císařskou korunu a prohlásí ho císařem. Samotný akt korunovace byl zvláštní – byl nečekaný a jeho povaha byla předobrazem příštích bojů o investituru (=císař je ustavován z vůle papežovy).

Dvě idee založení Francké říše:

1. idea císařství jako funkce – Karel Veliký se nepovažoval za hlavního funkcionáře francké říše, ale za člověka, který byl vybrán Bohem a určen, aby teokratickou ideu naplňoval.
2. idea říše a její organizace – idea praktického teokratismu v politice říše. Byla budována jako stát, který měl přispět k výkonu nové christianizace Evropy.

Karel Veliký všechny války, které vedl vůči svým sousedům, realizoval proto, aby teokratický stát mohutněl. Hlavním městem se staly Cáchy, kde vybudoval velký kostel, ve kterém je i pochován. Ale v Cáchách nepobýval stále, pohyboval se po Evropě. Do jeho vlády zasahoval antický odkaz, z čehož vznikl název karolínská renesance. Pobýval zde Alcuin z Yorku – umělec, byzantský vliv se uplatňoval např. ve stavitelství. Při budování francké říše nakonec zvítězila idea Augustinova a Karel Veliký se k Augustiniánově dílu de civitate dei zcela přimkl.

Dnes, s odstupem času, je působení Karla Velikého hodnoceno kladně a to hlavně z toho důvodu, že on v rámci teokratického poslání se stal prvotním ranně středověkým sjednotitelem Evropy.