Československo na přelomu 1. a 2. pol. 20. stol.

Československý vývoj, který tvoří časovou paralelitu k sovětskému tání, se obsahově od sovětských událostí liší, a to proto, že vnitropolitická situace byla v Československu jiná, její realizátoři přistupovali k domácím událostem jinak. 14.3.1953 zemřel Gottwald. V duchu stalinských tradic mu byl v Praze vystrojen pompézní pohřeb. Byl pochován do Národního památníku na Žižkově (do mauzolea jako Lenin a Stalin). 21.3.1953 se konala volba nového prezidenta. Byl jím zvolen Antonín Zápotocký. Premiérem se stal Viliam Široký – slovenský komunista. V září 1953 je prvním tajemníkem strany zvolen Novotný (příští prezident).

10. sjezd KSČ z r. 1954 byl realizován ve stalinském duchu. Stalinský trend měl u nás tuhý život, protože když v r. 1956 v SSSR proběhl 20. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu, naši komunisté v čele se Zápotockým, Širokým a Novotným po návratu z Moskvy uspořádali celostátní konferenci KSČ, kde se jednalo o diskusi, která proběhla na 20. sjezdu KSSS v Moskvě. Zamlčely ovšem vše, co se týkalo Stalina. I k nám se ale nakonec dostal destalinizační systém.

Nový ministr vnitra Rudolf Barák nakonec zřídil první vyšetřovací komisi let padesátých (celkem vznikly tři). Komise pracovala mezi stalinisty, a proto ničeho významného nedosáhla. Podařilo se jí pouze propuštění několika lidí z velkých procesů před Vánocemi 1955. Ale i to provedla nešťastným způsobem – propustili pouze několik předních komunistů – London, Goldstücker, Smrkovský, paní Švermová – ale lidé, kteří byli skutečně nevinni propuštěni nebyli (až do r. 1960).

Ve 2. pol. 50. let je založen časopis Květen na čele s Karlem Šiktancem a Jiřím Šotolou.

Ti odmítnou naplňování politických a ideologických principů v oblasti kultury a volají po naplňování uměleckých a estetických hledisek. Tento nový princip byl přínosem pro naši kulturu. Liberalizační tendence vyvrcholí na 2. sjezdu československých spisovatelů v dubnu 1956, kde hlavně Jaroslav Seifert a František Hrubín vystoupí s požadavky demokratizace kultury a tvůrčího procesu autorova. Na druhé straně volají po propuštění vězněných autorů. Jejich vystoupení bylo velmi odvážné.

Jakmile došlo k potlačení maďarských událostí a pražští komunisté si uvědomili, že Sověti střední Evropu nepustí, přitvrdili režim, probíhali prověrky – u nás pod praporem revizionizmu a na Slovensku pod praporem trockismu, lidé byli propouštěni ze zaměstnání.

Ve 2. pol. 50. let u nás došlo k desetinásobnému zvýšení produkce výroby (v oblasti těžkého průmyslu), ale lehký průmysl a zemědělství nefungovalo. Vedení státu se nechalo doslova ukolébat. Socialismus u nás zvítězil a v rámci 15. výročí oslav pádu nacismu dochází k řadě změn.

8.5.1960 proběhne velká amnestie politických vězňů. 11.7.1960 je přijata Socialistická ústava, mění se náš státní znak, Československá republika se mění na Československou socialistickou republiku (ČSSR). Dochází k novému uspořádání krajů, kdy z několika menších okresů vznikají větší celky.