Hnutí nezúčastněných v polovině 50. let

Na přelomu 1. a 2. pol. 50. let v rámci kontaktů a vzájemných procesů mezi západní demokracií - USA a sovětským socialismem se objeví třetí světový proud = hnutí nezúčastněných. Zrodí se v početných zemích Asie, a pak i v Africe. Přijde s novou třetí mírovou, ale přitom kritickou iniciativou na adresu SSSR a USA. Tato iniciativa měla dva rozměry.

SSSR byl kritizován za imperiální dobovou politiku a za to, že 10 let po válce provozoval praxi politického expansionismu. V čele SSSR stál Stalin. USA byly v té době třetím světem označovány za země moderního globalismu - chce amerikanizovat svět nikoli válkou, ale tlakem ekonomickým, mediálním. Hnutí nezúčastněných obě tendence odmítlo a chtělo samo sebe pasovat na roli arbitr mundi = světového soudce. Mělo pro to důvody:

• třetí svět se nepodílel na první ani druhé světové válce
• třetí svět je významný proto, že je biologicky mladý a perspektivní
• je obyvatelsky velmi početný a jeho váha ve světě je tím dána

Ve dnech 18. - 24.4.1955 se v indonéském Bandungu schází hnutí nezúčastněných. Hnutí je aktivně ustaveno. Zakladateli se stávají Indonésie - prezident Sukarno, Indie - Néhrú, Egypt - prezident Gamál Abdal Násir. Jejich programovou platformou byla aktivní neutralita. Od počátku byl ale problém v tom, že kromě obecných mírových snah nikdo nedovedl přesně aktivní neutralitu vysvětlit. V počáteční zakládající formě to bylo hnutí, které pro lidstvo skýtalo velkou naději.

Vývoj hnutí nezúčastněných

hnutí nezúčastněných se začalo rozšiřovat a přidávaly se k němu dal státy - Ghana - prezident Kwame Nkrumah, Guinea - Sékou Touré; zdálo se, že hnutí probouzí tendenci panafrikanismu. Přidala se i Jugoslávie - Tito, na poč. 60. let Kuba – Fidel Castro. Scházeli se v Káhiře, Bělehradě a jinde, ale více než aby pracovali, vyměňovali si názory. V 60. - 70. letech hnutí "vyšumělo", rozpadlo se.

Hnutí nezúčastněných neuspělo:

• proto, že nemělo konkrétní představu pozitivní, ale negativní - byla jí kritika
• bylo založeno na kvantifikaci věcí - říkali, že jsou početní, a proto mají právo se realizovat
• za několik desítek let nebylo schopno předložit konkrétní výsledky
• zakladatelé neuspěli doma, a tím méně mohli uspět ve světě

Sukarno byl jen řečník (v Indonésii je bída dodnes); Násir byl autoritativní, vzhlížel se v Mussolinim, každou válku s Izraelem prohrál; Néhrú byl nejvzdělanější, navodil rodovou demokracii (místo zastupitelské, parlamentní).