Destalinizace společnosti, tzv. proces tání

5.3.1953 umírá Stalin, jeho pohřeb má vyloženě pompézní průběh. Je pochován vedle Lenina do mauzolea. Už několik týdnů po jeho smrti je v sovětské společnosti znát, že byl odstartován proces destalinizace. Měsíc po Stalinově smrti list Izvestija oznámí, že byly propuštěny tzv. bílé pláště = lékaři v čele s akademikem Vinogradovem. Přestože za Stalina byli připravováni na hrdelní proces, mnozí z nich měli být popraveni za sabotáž a za to, že škodili sovětským funkcionářům. V červnu 1953 se ministr vnitra Lavrentij Berija podílel na procesech, v prosinci 1953 byl odsouzen k smrti a zastřelen. Řešilo se Stalinovo nástupnictví. Připravovaným nástupcem byl Georgij Malenkov, který se ovšem nestal prvním tajemníkem výboru komunistické strany SSSR, stal se pouze předsedou Rady lidových komisařů. Vedoucím partajním tajemníkem se stal Nikita Chruščov.

S příchodem let 1956 a 1957 v SSSR destalinizace pokračuje. Zbylí Stalinovi funkcionáři jsou odvoláni – Georgij Malenkov, Molotov, maršál Nikolaj Bulganin, maršál Žukov a Stalinův příbuzný Lazar Kaganovič.

Proces destalinizace je završen v únoru 1956 na 20. sjezdu komunistické strany SSSR, kde byly předneseny tři základní referáty:

• referát o ekonomice a ekonomických vztazích
• referát o míru (Sověti se vzdali použití síly v Evropě)
• referát o kultu osobnosti a o odhalení Stalinových zločinů – přednesen tajně Chruščovem.

Celý proces destalinizace byl provázen rozpouštěním gulagů, amnestiemi, lidé se začali vracet domů.

Proces umožnil větší kontakty SSSR se západem, které se začaly projevovat trojím způsobem:

• v létě 1955, na závěr války v Indočíně, se konala mezinárodní mírová konference v Ženevě. Ta stanovila, že se evropské země zříkají pozic síly a SSSR nezaútočí jako první, pokud nebude sám napaden
• v září 1955 Konrad Adenauer přiletěl do Moskvy poprvé po deseti letech jednat se SSSR o narovnání diplomatických vztahů. K navázání diplomatických styků se Sověty mělo dojít za jediné podmínky, že Sověti propustí zbytek německých zajatců, a to především zbytek 6. polní armády maršála Pauluse
• v r. 1955 do Bělehradu přiletěl Chruščov, setkal se s Titem na letišti, oslovil ho „drahý soudruhu Tite“ a omluvil se za sovětskou politiku vůči Jugoslávii.