50. léta v Československu

50. léta v Československu nesla také stopy studené války, stejně jako celá ta epocha v Evropě a ve světě. Navíc se zde promítala některá specifika národní. Obecně můžeme 50. léta nazvat časem sovětizace. Mocenský start sovětizace byl již v únorových událostech r. 1948; ideově odvisí od 9. sjezdu KSČ v květnu 1949 – na sjezdu vystoupili Gottwald, Slánský, Kopecký. Přednesli generální linii výstavby socialismu u nás.

Prvním okruhem byla militarizace našeho průmyslu, tvorba a vznik těžkého průmyslu (lehký, spotřební průmysl je odstrčen do pozadí, místo toho jsou bodovány železnice, petrochemický průmysl apod.). Je to doba rozvoje Ostravska, východoslovenských železáren, rozmach petrochemie na severu Čech včetně těžby uranu v Jáchymově. Dopad: měli jsme tanky, lokomotivy a traktory, ale nebylo spotřební zboží - jehly, nože apod.

Druhým okruhem bylo združstevňování českého venkova. Vznikl u nás dvojí typ socialistického vlastnictví: sovchozy – státní statky a kolchozy = JZD – družstevní vlastnictví. Zpočátku se objevovala JZD čtyř typů. Proces to byl komplikovaný. Proces rozorávání mezí a svodu dobytka byl pro obyvatele dramatický.

Třetím okruhem byl vznik naší nové zahraniční politické orientace, přesněji řečeno její nulity, protože byla pouze sovětská. S žádnými iniciativami jsme nepřicházeli, důsledně jsme hájili sovětská stanoviska a hlasovali jsme podle SSSR.

Nejkomediálnější dopady měla sovětizace v kultuře:

• v letech 1951 – 1952 byly vedle českých vlajek vlajky sovětské, s naší hymnou byla všude hrána hymna sovětská. Knižní trh byl zaplaven sovětskou literaturou, české tituly se objevovaly sporadicky.
• boj proti kosmopolitismu – boj proti duchovní a kulturní zahraniční orientaci. V r. 1952 byla v Brně uspořádána konference proti kosmopolitismu. Předmětem kritiky se stali i Lumírovci – Sládek, Vrchlický.
• poúnorový režim začíná svádět boj s církvemi, hlavně s katolickou. Zpočátku snad hledali kompromis. Poté začal útok s jediným cílem, z katolické církve učinit církev národní, českou. Došlo k jednání mezi ministrem spravedlnosti Čepičkou a litoměřickým biskupem Štěpánem Trochtou. Dojde k omezení života církve, nižší klér je souzen, vyšší internován.
• nástup proti myšlení národa vyvrcholil, když na přelomu let 1951/52 začaly útoky proti Masarykovi a Benešovi – byli obviňováni jako agenti imperialismu, byli označováni za činitele protinárodní; lidé tomu samozřejmě nevěřili.

Pátým okruhem byly procesy, které vznikly na základě sovětského režimu na podzim 1949. Šlo o sovětský zájem, čeští komunisté iniciátory nebyli.

• procesy s nekomunisty – doc. Krajina dostal v nepřítomnosti 25 let. V červnu 1949 proběhl proces s Heliodorem Píkou, dostal trest smrti; procesy s kněžími v dubnu a prosinci 1950 – Opasek, Vít Tajovský, Šilhan. Procesy vyvrcholují na konci května a poč. června 1950 s Miladou Horákovou – soud byl zorganizovaný, uděleny čtyři rozsudky smrti včetně Horákové.
• procesy s komunisty – aby ukázali, že třídní nepřítel se vloudil do strany a chtěli zastrašit země před Titovou cestou. Byli pozatýkáni vedoucí komunisté – Slánský, Klementis, koncem listopadu 1952 bylo ze čtrnácti obžalovaných jedenáct popraveno. Proběhly i procesy s dalšími komunisty – se slovenskými buržoazními nacionalisty na čele s Husákem – v dubnu 1954 dostal doživotí. Již v květnu 1953 proběhly procesy s pracovníky ministerstva zahraničí – Goldstücker dostal doživotí.