Studená válka – 50. léta

50. léta jsou ve světě zvláštním vývojovým obdobím, kterému se říká studená válka, protože v 50. letech došlo k rozpadu dřívější protihitlerovské spolupráce. Narůstající konfrontační proces mezi mocnostmi vedl k „horké válce“. Konflikt ale zcela nepropukl, omezil se na očerňování v mediích i přímo mezi lidmi, proto mluvíme o studené válce.

Viníkem za takto vzniklou situaci byl Stalinův Sovětský svaz. V únoru 1948 vnutil Československu komunistický režim, dotvořil sovětský blok hlavně v Asii, kde se zaměřil zejména na východoasijské lidnaté země. Na podzim 1949 se komunistický režim ujal moci v Číně pod vedením Mao Ce-Tunga. Čankajšek a Kuomintang museli odejít na Taiwan. Korea se od 38. rovnoběžky na sever stala komunistickou, Vietnam se stal komunistickým od 17. rovnoběžky na sever.

Sověti neuspěli v Indonésii vedené prezidentem Achmedem Sukarnem, neuspěli ani v Indii – Néhrú s Gándhím tam zavedli režim rodových svazků. Neuspěli ani v rámci formujícího se Izraele, který vznikl na podzim 1949 z usnesení Rady bezpečnosti z r. 1947. Na podzim 1949 Sověti vyhlašují, že rozpoznali tajemství atomové bomby. Údajně ji získali špionáží od amerických výzkumníků, manželů Rosenbergových (byli popraveni). Okamžitě začali bombou ohrožovat, a tím se SSSR ocitá na pokraji nové války. Kdyby bylo atomové bomby použito, svět by byl zcela zničen. Stalin v lednu 1951 pozval do Kremlu vedoucí komunistické tajemníky a ministry národní obrany. Je jim uloženo, aby se na sklonku r. 1952 připravovali na pravděpodobné propuknutí třetí světové války. Měli také zabezpečit militarizaci každé země a zejména militarizaci průmyslových soustav. Od této chvíle je studená válka ve světě v plném proudu.

Západní demokratické země na tuto situaci reagovali tím, že začali kolem SSSR budovat systém obranných paktů. 4.4.1949 byl za podpory USA vytvořen Severoatlantický pakt. Bezprostřední příčinou tohoto paktu byl únor 1948 v Československu a smrt Jana Masaryka. V té chvíli pochopili, že na Stalina platí pouze odstrašující síla. CENTO = Bagdadský obranný pakt, sídlo v Bagdadu; SEATO – Organizace smlouvy pro jihovýchodní Asii.

V létě 1950 vypukne lokální „horká válka“ v Koreji. Ačkoli je časově vedena paralelně vedle války indočínské 1946 – 1954, nejde o válku pozdně koloniální, ale o střet světových globálních sil ovšem v omezené lokalitě. V červnu 1950 severní Korejci, kteří představovali nejdrastičtější komunistický systém, napadli jižní Koreu. Když se jim nevedlo, tak šlo na podzim 1950 severním Korejcům na pomoc 1 000 000 čínských dobrovolníků. V jižní Koreji začali intervenovat Američané, v čele generál Douglas MacArthur. Korejská válka končí v létě 1953 po zvolení Dwighta Eisenhowera 34. americkým prezidentem. Senátor Joseph McCarthy je pro své jestřábí postoje odvolán.

V Evropě ale v 1. pol. 50. let v rámci studené války začal probíhat integrační proces. Začal v r. 1951 Římskými protokoly. Ve své první etapě vyvrcholil založením EHS = Evropské hospodářské společenství a ANSUS – organizace menších evropských států. Zlomovým rokem v integračním procesu je r. 1954, kdy byla do integračního procesu včleněna SRN pod vedením Konráda Adenauera.

Přesně na to SSSR čekal a rozhodl se ve dnech 11. – 14.5.1955 založit vlastní vojenské uskupení, Varšavskou smlouvu.

Studená válka končí v r.1955, kdy po skončení bojů v Indočíně se koná v Ženevě konference na nejvyšší úrovni světových státníků za účasti Chruščova. SSSR se slavnostně zaváže, že se v mezinárodních vztazích zříká užití síly. Pro lidstvo tak svitla nová větší naděje poprvé od konce druhé světové války.