Poúnorový vývoj v ČSR

Rozumíme jím období od únorových událostí do pohřbu prezidenta Beneše. Bylo to vývojové období velmi složité a dramatické. V prvních dnech ještě doznívaly únorové události. 27.2.1948 Beneš přijal ke slibu novou vládu, hovořil s nimi jen formálně na důkaz toho, že mu byli vnuceni. 29.2.1948 se koná sjezd rolnických komisí – byl svolán již před Únorem. Je pouze formální, protože věci již byly rozhodnuty. Přesto je zajímavý – vystoupil na něm Gottwald a sliboval, že kolchozy = jednotná zemědělská družstva JZD u nás budovány nebudou. Brzy poté se začala ukazovat první krize poúnorového režimu.

Beneš po přijetí nové vlády 27.2.1948 opustil Pražský hrad na znamení protestu a nespokojenosti. Odebral se do Sezimova Ústí a odtud vykonával funkci prezidenta republiky. Nad jeho vilou vlála prezidentova standarta. Gottwald i ostatní ministři a diplomati cizích zemí museli s akreditací putovat do jižních Čech. Do Prahy se Beneš vrátil už jen dvakrát: 13.3.1948 na pohřeb Jana Masaryka a 7.4.1948 na oslavy šestistého výročí založení Univerzity Karlovy.

Smrt Jana Masaryka, ministra zahraničí a syna slavného otce, zůstala dodnes nevysvětlena. Neví se, zda to byla sebevražda nebo vražda. Masaryk se dostal do těžké krize – na jedné straně zůstal členem vlády, se kterou nesouhlasil (zůstal, aby byl po boku prezidenta). Na druhé straně byl člověkem západní orientace. Do 10.4.1948 ráno v sobě musel řešit tento konflikt. 10.4.1948 v 5:30 ráno byl nalezen mrtev na nádvoří Černínského paláce. Jestliže byl zabit, znamená to, že chtěl utéct do ciziny a ruská služba to odhalila. Jestli se jednalo o sebevraždu, tak je hrdinskou výzvou národu, aby se vzmužil a vládu komunistů odmítl. Polovině spolupracovníků řekl, že se vším skoncuje. Druhé polovině řekl, že uteče do ciziny a začne tvořit zahraniční odboj.

KSČ začala řešit praktické úkony a mechanismy moci. 9.5.1948 Národní shromáždění pod tlakem a ze strachu schválilo novou ústavu = Ústava 9. května. Na 30.5.1948 byly připraveny nové volby, které již nebyly demokratické. Volila se jednotná kandidátka Národní fronty – komunisté a navržení nestranní zástupci, kteří ale souhlasili s komunisty. Kandidáti Národní fronty získali 89,3 %, zbytek hlasů byly bílé lístky. Do uren bylo ale také vhozeno 6000 fotografií prezidenta Beneše. Během června 1948 komunisté zlikvidovali sociální demokracii, část jejích členů převedli mezi komunisty. Sociální demokracie se tak rozplynula v KSČ, která se stala suverénní silou v zemi.

Beneš se rozhodl, že novou ústavu nepodepíše a bude abdikovat. Abdikoval 7.6.1948. V zastoupení prezidenta republiky ústavu 8.6.1948 podepsal Gottwald. 9.6.1948 uplynul měsíc, což byla lhůta, do níž musela být ústava podepsána.

14.6.1948 je novým Národním shromážděním zvolen prezidentem Klement Gottwald. Říkal si „první dělnický prezident“. Odpoledne si nechal ve Svatovítské katedrále požehnat arcibiskupem Beranem.

Po Gottwaldově volbě se dostavily dva krizové projevy, ještě než byl utlumen život v zemi. Na přelomu června a července 1948 se v Praze konal Všesokolský slet. Sokolové při pochodu na Staroměstské náměstí odmítli Gottwalda i vládu Zápotockého. Když přišli před prezidentskou tribunu, přehlíželi ho. Sušický sokol odvážně volal: Smekejte čepice, jde bílá Sušice.

Beneš zemřel 3.9.1948 v Sezimově Ústí. 8.9.1948 mu byl vystrojen státní pohřeb v Praze, ne z Pražského hradu, ale od muzea k Národnímu divadlu a odtud na Pankrác. Po cestě Prahou průvod lemovaly milice, protože měli strach z pouličních demonstrací. Doprovázeli ho členové vlády. 9.9.1948 se konal pohřeb v Sezimově Ústí, pochovával ho Beran.