Rozpad válečné spojenecké koalice, vytvoření základní poválečné přehrady mezi západem a východem

Poválečný vývoj začal obsahovat negativní znaky a to v tom smyslu, že kdysi jednotná válečná koalice Sovětského svazu a demokracií proti Hitlerovi se začala rozpadat. Stalo se tak, když jednota protinacistického boje vytvořila protiklad dvou světových center, Západu a Východu. Bylo to dáno především tím, že sovětská armáda do zemí, které osvobodila, přinesla revoluční koncepci. Stalin i přední vojáci se řídili zásadou, že tam kam jednou vstoupí bota sovětského vojáka už sovětský zájem neustoupí a společnost se zde začne odvíjet v duchu komunistického společenství. Tato idea stojí i v prazákladu praxe stalinismu, který využil výsledky druhé světové války k tomu, aby v osvobozených zemích začal budovat sovětský blok. Vznikla tak situace, která čekala na svoje řešení a před světovými politiky se objevil problém, jak na to reagovat.

V roli kritika vystoupil Churchill. Ten 5.3.1946 vystoupil s politologickým projevem na univerzitě ve Fultonu, kde mu byl předán doktorát. Za účasti Trumana přednesl projev o nově vznikajícím světě – byla stažena tzv. železná opona – lidé na východ od ní se netěší projevům demokracie tak jako západní svět. Projev sklidil úspěch. Poprvé pojmenoval imperiální sovětskou politiku. Západní svět myslel, že pro Moskvu to bude dostatečný signál, ale byl to omyl. Stalin v průběhu r. 1946 a v r. 1947 pokračoval v útoku proti svobodám evropského lidstva – hlavně Turecka a Řecka.

V březnu 1947 se do věci vmísil Truman a vyhlásil tzv. Trumanovu doktrínu – nabídl finanční pomoc každé zemi, která se bude chtít bránit sovětskému komunismu. Turecku a Řecku věnovali 400 milionů dolarů. 5.6.1947 vystoupil americký ministr Marshall a přednesl tzv. Marshallův plán, což byla ekonomická nabídka Spojených států amerických Evropě pro její obnovu a hospodářskou pomoc v poválečném období za předpokladu, že dané státy si budou vést demokraticky a budou garanty svobod svého lidu. Pomoc byla velkorysá. Většina evropských států ji dočasně přijala. Sovětský svaz ji jim ale zakázal přijmout, protože si uvědomil, že by to vedlo k podkopání sovětského režimu. Marshallův plán přijme západní Německo a jen některé další státy. Stane se zdrojem úspěšné obnovy západní Evropy. Priorizuje Německo a Francii do dnešních časů.

Sovětská reakce na Marshallův plán byla zběsilá a nebezpečná. Nejprve (jak už bylo zmíněno) zakázali státům (včetně Československa) přijmout Marshallův plán. V září 1947 Sověti svolali do Sklářské Poruby v jihozápadním Polsku poradu komunistických stran zemí sovětského bloku. V návaznosti na rozpuštěnou třetí internacionálu zde bylo založeno Informační byro

Informační byro (Informbyro)

Informační byro (Informbyro) byl sovětský řídící orgán, který komunistické strany spoutával a zavázal je, aby v jednotlivých zemích urychlily revoluční procesy, což znamenalo, aby připravily podmínky pro převzetí moci do rukou komunistických stran. Všechny země kromě Jugoslávie pod vedením Tita se podřídily. V létě 1948 vyvrcholila jejich roztržka.