Postupimská dohoda, norimberský tribunál

Postupimská dohoda

Na přelomu července a srpna 1945 proběhla v Postupimi konference vítězných mocností. Představiteli byli: za USA Harry Truman, za SSSR Josif Stalin, za Velkou Británii Winston Churchill a po něm Clement Attlee. Postupimská konference má posoudit vzniklý stav po porážce Německa a připravit východiska k uzavření mírových smluv.

Nejdůležitějším výsledkem je dohoda o rozdělení Německa na čtyři okupační zóny – americkou, sovětskou, francouzskou a britskou, a také o rozdělení Berlína, ačkoliv se nacházel v centru sovětské zóny. S Klatovskem sousedila americká zóna. Dalším výsledkem bylo uvedení v život procesu odnacizování Německa. Německo bylo prohlášeno za stát agresivní, který vyvolal druhou světovou válku. Spojenecká politika proti Německu bývá charakterizována jako program čtyř „D“ - denacifikace, demokratizace, demilitarizace a dekartelizace. Nacistická strana byla stejně jako jednotky SS a gestapo prohlášena za zločinnou organizaci, byla vystavena kritice a pohoršení. Byl vysloven politický souhlas s odsunem německých minorit z Československa, Polska a Maďarska.

Bylo rozhodnuto, že budou podepsány mírové smlouvy s poraženými zeměmi. 2.2.1947 byly podepsány mírové smlouvy s Itálií, s Rumunskem, Bulharskem, Maďarskem a Finskem. Mezitím nastal rozpad protinacistické koalice, nedošlo k podepsání smlouvy s Německem, Japonskem a Rakouskem (s ním až za 10 let). SSSR a Německo se neshodli na zásadách mírové smlouvy. Bylo zde také rozhodnuto o konání tridentského koncilu.

Zajímavosti: v průběhu jednání na poč. srpna 1945 byl Churchill vystřídán Attleem (vůdce Labour Party, která vyhrála volby – proto Churchill odvolán). Řada novinářů došla k závěru, že SSSR na postupimské konferenci nereprezentoval Stalin, ale jeho dvojník – Stalin se vždy bál vyjet ze SSSR, nasvědčují tomu i malé odlišnosti v obličeji a údajný menší vzrůst.

Norimberský tribunál

Právní institut, který měl posoudit zločinnou činnost nacistů, kteří provedli zločiny proti lidskosti, míru, rozpoutali válku, rasové zločiny ad. Soud se konal od listopadu 1945 do října 1946. Bylo před něj postaveno 24 nejvyšších představitelů nacistického režimu – Göring, Rudolf Hess, Ribbentrop, Wilhelm Keitel. Žalovali je generální prokurátoři na čele s Američanem Jacksonem. Byla jim předkládána obvinění z jednotlivých zločinů, mohli se hájit, čehož využívali. Argumenty byly filmové šoty z koncentračních táborů a z realizace holocaustu. Sověti k soudu přivedli Pauluse, který vylíčil, jak Němci nechali jeho armádu u Stalingradu na pospas Sovětům. Bylo uděleno 12 trestů smrti, 3 byli propuštěni a ostatní odsouzeni k vězení. Göring ovšem večer před svou popravou spáchal sebevraždu (cyankáli). Neurath k nespokojenosti Čechů vyvázl s 15 lety vězení.