Křížové výpravy, vrcholný středověk a jeho duchovní podstata

Přelom 10. a 11. stol. je doba přechodná, která znamená konec ranného a nástup vrcholného středověku. Vrcholný středověk se začal hlásit vznikem národních monarchií v západní Evropě, jejich integrací ve Francii a Velké Británii, křížovými výpravami, prohlubováním a utužováním universalistických tendencí dobových. Za papeže Innocence III. měla být papežská kurie nadnárodní vládou a jednotlivé země pouze jejími lény.

Křížové výpravy

K jejich vzniku vedly dva důvody:

1. 1. v 70. letech 11. stol. seldžuští Turci obsadili Kristův hrob v Jeruzalémě, západní křesťané ho chtěli osvobodit.
2. 2. doboví papežové se prostřednictvím křížových válek po r. 1054 opětně pokusili sjednotit západní a východní křesťanství.

Předehrou ke vzniku křížových výprav bylo jednání clermontského koncilu v r. 1095, kde papež Urban II. o konání křížových výprav rozhodl a začaly být připravovány jednotlivé etapy válek.

V r. 1096 vznikla tzv. nultá křížová výprava – vznikla na základě rozhodnutí německých sedláků, kteří se vydali na svůj pochod Porýním, ale brzy byli poraženi.

V letech 1096 – 1099 první křížová výprava: účastníky byli přední západní rytíři, kteří se dali na pochod na východ za účelem osvobození Kristova hrobu, což se jim podařilo. Rozhodující střet se odehrál v Cařihradu – měl podobu krvavé bitvy.

V letech 1147 – 1149 druhá křížová výprava: proběhla za účasti německého a francouzského krále. Vůdcem byl Bernard z Clairvaux [bernár z klervo]. Tato výprava nabyla příliš úspěšná – v r. 1187 byl Kristův hrob opět obsazen.

V letech 1189 – 1192 třetí křížová výprava: vznikla z iniciativy Fridricha I. Barbarossy. Pomocníkem mu byl britský král Richard Lví srdce a francouzský král Filip II. Vzhledem k Fridrichově úmrtí v r. 1190 nebyla ani tato křížová výprava úspěšná.

V letech 1202 – 1204 čtvrtá křížová výprava: byla realizována z iniciativy Innocence II. Přinesla jen částečný úspěch. Hlavním zájmem bylo obnovení spojení mezi západním a východním křesťanstvím. Na podporu této křížové výpravy se spojil celý západní křesťanský svět, včetně západoevropských rytířů. Toto vojsko se vydalo na východ. Nejprve v r. 1203 dojde k dobytí Cařihradu a k předběžnému ujednání obou církví. Protože ale nevstupovalo intenzivně v platnost, křižáci v r. 1204 Cařihrad vyplenili a na území bývalé Byzance vyhlásili Latinské císařství. To trvá pouze v letech 1204 – 1261. Jeho správci jsou někteří velitelé křížových vojsk, např. vévoda Konrád z Montferratu. Latinské císařství trvalo pouze dočasně, a proto mluvíme jen o částečném úspěchu této křížové výpravy.

V letech 1228 – 1229 pátá křížová výprava: byla podnikem Fridricha II., který chtěl pokračovat v tradicích bývalých německých císařů. Velký efekt neměla.

V letech 1248 – 1254 šestá křížová výprava: táhla se dosti dlouho. V r. 1250 došlo k bitvě o Káhiru. Ani tato výprava nebyla jednoznačně úspěšná. Nepodařilo se spojit obě větve křesťanství.