Zrod vrcholně středověkých řádových společenství, inkvizice

Dalším znakem vrcholného středověku vedle křížových výprav, zrodu feudálních monarchií a rozvoje univerzalistického myšlení je rozvoj řádů a kongregací – velkého hnutí, jež navazovalo na benediktýnství a augustiniánství. Řeholnictví mohutnělo a vnitřně se členilo.

Konkrétní předpoklady rozvoje řeholnictví:

1. praktický: souvisel s rozvojem křižáckého hnutí, neboť některé řády působily i prakticky, hl. ve zdravotnictví.
2. ideový: navazoval na clunijství a v nových modifikacích ho rozvíjel.

Důvody vzniku řádů

Řády vznikaly z několika důvodů:

1. v důsledku existence křížových výprav a středověké kolonizace:
   • johanité = maltézští rytíři – vykonávali sociální a zdravotnické služby v Jeruzalémě. Jejich znakem byl černý plášť s bílým křížem.
   • templáři – působili kolem Šalomounova chrámu. Znakem byl bílý plášť s červeným křížem.
   • řád německých rytířů – bílý plášť s černým křížem.
2. dva středověké řády se zrodily jako pokračování tradice a zajišťování praktických potřeb života:
   • cisterciáci – významnou roli sehrál Bernard z Clairvaux, který podnítil život tohoto řádu. Jeho zakladatelem je opat Robert. Nejlépe ve svém programu značí řádovou vývojovost v Evropě. Jsou to benediktýni, kteří důraz mezi práci a motlitbu více přesouvali k motlitbě. Kostely jsou výrazně stavěny do kříže.
   • premonstráti – zakladatelem je Norbert. Jejich hlavní řádové místo je v kostele v Premonstré. Jsou oblečeni celí v bílém. Jejich úkolem vždy bylo pečovat o církevní správu, o pastorační činnost, starali se o kněžský dorost. Hlavním jejich místem u nás je Želiva v Čechách.
3. řády vzniklé na ideovém základě, které svou ideovost odvozují od evangelia sv. Matouše - hovoří o lidské chudobě:
   • františkáni – jsou nejnáboženštějším řádem, veškerou činnost opírají o víru v Krista, bez souvislostí světských a hmotařských. Svůj původ odvozují od Františka z Assisi, který se narodil v r. 1181 nebo 1182. Zprvu, když opustil Assisi a pohyboval se po Itálii a Francii, počínal si jako trubadúr. Kolem r. 1215 – 1216 se vrací do Assisi, zhodnocuje svůj život, hledá jeho přesah. V r. 1221 uveřejňuje svoji františkánskou řeholi založenou na motlitbě, chudobě a vstřícnému vztahu ke Kristovi. Jeho vztah ke Kristovy se stal tak důvěrným, že se mu v 1.pol. 20. let 13. stol. na rukou a nohou objeví stigmata ukřižovaného Krista. Zemřel v r. 1226 leže na zemi a zpívaje Tedeův laudeamus.
   • dominikáni – odvozují se od sv. Dominika – původně šlechtic. Stal se vyznavačem lidské chudoby a prostoty, což vede k opravdovějšímu vztahu k Bohu. Druhým okruhem jejich života bylo vzdělání, školení, studijní meditace a zakládání škol. Rodili se z nich hlavně učitelé, kteří rozdávali církevní vzdělání (ve Vatikánu existuje lateránská – papežská univerzita a gregoriánská univerzita, na níž učí dominikáni).

Celkový duchovní rozvoj si s sebou nesl i jednu stinnou stránku. Přínos byl v tom, že se stávali alternativou k politice a vzdělání, ale vymysleli problematický institut – inkvizici. Ta sloužila k vyhledávání kacířů (např. jihofrancouzští albigenští). Trestala je, soudila, mučila i popravovala. Největšího rozmachu se jí dostalo ve 13. stol.