Francie za Napoleona III. Bonaparte

Vývoj ve Francii v období porevolučním zaznamenal zvrat – byl dán Ludvíkem Bonapartem = Napoleon III. V prosinci 1848 byl zvolen prezidentem francouzské republiky – signalizovalo to, že Francie nepůjde cestou demokratického rozvoje. Chtěl napodobit svého strýce Napoleona. V prosinci 1851 si nechá udělit plnou moc na 10 let. V listopadu 1852 se prohlásí císařem a přijme jméno Napoleon III. – zvolil si ho záměrně, symbolizovalo vazbu na strýce. Přeskočil jméno Napoleon II. – považoval za něj Napoleonova dementního syna.

Zahraniční politika

Vystupoval v Evropě jako imperátor, bojovník a dobyvatel, který chtěl pro Francii získávat nová území. Angažoval se v mexické válce, bojoval s Čínou a v r. 1860 přišel do Pekingu, angažoval se v krymské válce(začátek 1853). Pomáhal rodící se Itálii porazit Rakousko u Solferina.

Vnitřní politika

Uvnitř francouzské politiky budoval aparát, budoval život ve Francii jako produkt fungování jeho aparátu. Svou moc opíral hlavně o úřednictvo, obchodnictvo, kněžstvo a armádu. Nepochopil roli dělnictva jako nového stavu, který nastoupil a který i ve Francii sehrával stále důležitější roli. Protože tyto věci nedocenil, takže když se ve Francii dostavila krize – bylo to hlavně dělnictvo, které se začalo bouřit a odmítalo Napoleonův režim = počátek r. 1870. Napoleon III. chtěl problém řešit zahraničně – politickým úspěchem. Ochotně rozpoutává válku s Pruskem 19. – 20.7. 1870 a Prusko s ním – chtělo dosáhnout sjednocení. Krize u Sedanu, u Met, Francie se stává republikou. Pruská vojska se v lednu 1871 ocitnou v Paříži, v únoru 1871 s Napoleonem začne jednání. Je uzavřen mír a v květnu 1871 je ratifikován = je schválen národním shromážděním. K moci přichází Adolf Tiers, rozhodne se ve Francii vytvořit tvrdý režim.

Jeho gardy 13. a 14. 3. 1871 obsadí Paříž. Proti gardám vznikne 18.3.1871 povstání, jsou odmítnuty a do čela se dostává na 72 dní pařížská Komuna = 1. komunistický režim na světě – dlouho nevydržel, komunisté používali metody násilí. V posledním květnovém týdnu byl svržen. 200 komunardů se bránilo u pařížské hřbitovní zdi [Perlašees] – zemřeli tam.

Adolf Tiers po porážce komuny obnovil svůj režim, v čele Francie vládl do r. 1873 (Napoleon byl mezitím odstraněn od moci). Ani teď nebyl ve Francii klid, do poslední čtvrtiny 19. stol. vstupovala vnitřně rozpolcená – na jedné straně se projevovaly monarchistické tendence – v čele generál Mac-Mahon. Druhé tendence byly demokratické – francouzský politik Jean Jaures (Julius Feré?). Obě tendence spolu soutěžily.