Evropa na přelomu 19. a 20. století

Evropský vývoj na přelomu 19. a 20. stol je velmi zajímavý. Na rozdíl od jiných kontinentů je originální – nástup 20. stol. předejde kalendář a objeví se už v 90. letech 19. stol. – moderní čas se plně rozhostí mezi evropským obyvatelstvem. O 100 let později se odehrál podobný děj – 21. stol. začalo už po rozpadu sovětského bloku v r. 1989.

Velký technický pokrok : v r. 1851 byl položen kabel mezi Calais [kalé] a Doverem, začíná se používat telefon. v 90. letech se plně objevuje i telegraf. Nastupují spalovací motory a elektřina.

Přinese to s sebou rozvoj věd : v biologii a v přírodních vědách – Darwinova teorie, humanitní disciplíny, proudy mladohegelovské – na jedné straně marxismus v čele s historickým materialismem, na druhou stranu trochu mythologický směr v německém myšlení – představiteli Arthur Schopenhauer a Fridrich Nitze – filosof moci a síly.

K novému nástupu po prvním vatikánském koncilu nastupuje katolická církev, papežové – Rerum novarum – encyklik papežský.

Průmyslová výroba se koncentruje, vznikají monopoly, trusty , kartely a syndikáty, rozvíjí se bankovnictví s úvěrovou politikou, otvírají se burzy.

Zázemí marxismu – vzniká početná vrstva dělnictva a zvětšující se rozdíly mezi bohatými a chudými. Přední evropské státy prochází specifickým národním vývojem, společně pak vnitřní svojí modernizací.

Rusko

Viz předchozí látka.

Rakousko

Z obecného evropského pohledu se ze všech středo- a západoevropských států vyvíjelo nejpomaleji, habsbursko – lotrinský dům lpěl na tradicích. Po přijetí Beustovy ústavy se Rakousko začalo postupně včleňovat do rodiny demokratických evropských států, liberalizovalo se a parlamentalizovalo. Dlouho hrálo roli podunajské velmoci. Až na počátku 20. stol. se přiklonilo k Německu, opustilo tradiční politiku a vytvořilo s Německem nebezpečný tandem. Češi ho opouští a zříkají se austroslavismu.

Německo

Prochází procesem militarizace – císař Vilém II. jí velmi přál. Otto von Bismarck pokud byl u moci, tak poměry v Německu absolutizoval – vystupoval proti katolické církvi a proti sociálním demokratům. Priorizoval roli pruských junkerů. Němci uvažovali o své expanzi na východ a přední východ a snili o železnici mezi Berlínem a perským Bagdádem.

Francie

Na konci 19. stol. a na počátku 20. stol. se měnily režimy, když po Tiersově odstoupení je v r. 1875 prezidentem zvolen generál Mac-Mahon. Před 1. světovou válkou se do čela dostává příští přední politik George Clemenceau. Vnitřní aspekty politiky : na počátku 50. let je budována Paříž, je dostavěna Eiffelova věž. Pod vedením Francie je v 60. letech otevřen Suezský průplav – jeho stavitelem byl ing. Leseps. Na konci stol. otřese Francií Dreyfusova aféra, je to nespravedlivé obvinění židovského důstojníka ze špionáže, jeho vina se nikdy neprokázala.

Velká Británie

V letech 1839 – 1901 nastává viktoriánský věk – vládne královna Viktorie. Je to doby klidná. Střídají se vlády liberální a konzervativní – William Gladstone – řeší irskou problematiku. V r. 1886 nastupují konzervativci. Benjamin Disraeli je předsedou vlády. V r. 1906 se ministerským předsedou stává David Lloyd George – oddaný přítel Československa.