První Československá republika

Byla nazývána Masarykovou. Vznikla po rozpadu Rakousko – Uherska. Měla zvláštní zeměpisné určení od Aše po Jašinu, spojovala Z Evropu s východní. Byla budována 20 let jako vrcholně demokratický, spořádaný a hl. fungující stát. Masaryk dal jejím prostřednictvím politický tvar své humanistní filozofii. Země byla protknuta mezilidskou solidaritou a slušností.

Zahraniční politická orientace

V meziválečných dobách se stát domníval, že nemá v Evropě konkrétního nepřítele, proto byla zahr. politika velmi mírová. Za jediného odpůrce považovali Habsbursko – Lotrinský dům. Proti němu byla postavena naše bezpečnost; bylo to milné. Staří Rakušané měli zákaz vstupu na naše území. Na konci 30. let se ukázal nepřítel v nacismu, Beneš to rozpoznal – začal vytvářet obranu, neuvědomil si nebezpečí v sovětském komunismu. Československo žilo mezi Německem a Sovětským svazem – nebezpečné. Beneš byl považován za předního diplomata – byl opakovaně zvolen předsedou Společnosti národů v Ženevě.

Vnitřní politika

Stát měl povahu republikánského zřízení, zakázal výsady stavu a rodu. Země fungovala jako parlamentní demokracie – podle volebních výsledků se měnily československé vlády s tím, že byli zastoupeni dva přední úředníci. Šéfem zahraniční služby byl ministr Beneš – národní socialista, vnitřní politiky ministr vnitra, agrárník Antonín Švehla.

Politické spektrum

Skládalo se z levice, pravice a středu. Levici tvořili sociální demokraté a komunisté – byla to silná strana. Střed byl tvořen lidovou stranou a národními socialisty. Pravici tvořili agrárníci a národní demokraté. Republika měla vyspělé zákonodárství, administrativu, školství, velké podpoře i oblíbenosti se těšila armáda.

Národnostní situace

Byla problémová. Bylo to dáno tím, že v pohraničí žili Němci, kteří se po příchodu Hitlera začali proti Čechám „bouřit“. Československý stát nenašel lék na soužití Čechů a německé menšiny.

Sociální otázky

Zasáhla velká hospodářská krize, byl skoro milion nezaměstnaných lidí, hodně lidí žilo v bídě. Nenašlo se řešení, aby mohla být nejchudším lidem poskytnuta pomoc.

Slováci československou republiku nechápali jako cílový útvar svého národního snažení, ale jako typ národně – emancipační. Přijímali ji jako dočasný domov.

Byl to plně konsolidovaný, pevný, vnitřně uspořádaný stát. Těšil se vážnosti svých sousedů včetně Německa do nástupu Hitlera. Byl to ostrov klidu, pořádku a demokracie v Evropě. Pamětníci se shodují na tom, že nejkrásnější byla klidná, pohodová atmosféra ve svobodné zemi.