Mezinárodní vztahy mezi světovými válkami a uplatňovaná diplomacie

V důsledku 1. svět. války a obecného zmenšování světa, mezi dvěma svět. válkami jako závažný problém vystoupila otázka mezinárodní úrovně meziválečných vztahů i diplomacie. Na poč. 20. let byla tendence uplatňovat Versailleský systém = politiku mezinárodní spolupráce pod vedením Francie za účelem zabránění vzniku nové války. Zpočátku se zdálo, že se záměr bude dařit, proto v zimě 1921/1922 se ve Washingtonu sešla mezinárodní konference za účasti USA, která posuzovala stav světa po 1. svět. válce. Po konferenci USA mezinárodní kolbiště opustily, stáhly se v duchu politiky izolacismu.

Evropský vývoj se začal vyvíjet bez nich. USA o sobě ale daly vědět dvěma iniciativami. R. 1922 se v Rappalu konala konference bez nich. Sovětské Rusko zde zrušilo svou izolaci, ze strany Německa se mu dostalo uznání de jure = podle práva. Většina ostatních států, na čele s Francií, jeho platnost přijala na jaře 1924 – neučinilo tak Československo, které s tím ještě počkalo.

V r. 1924 v mezinárodních vztazích daly o sobě vědět USA prostřednictvím Dawesova plánu = ekonomická nabídka poválečné Evropě a hl. Německu, aby mohlo splatit své reparace a dluhy. Projekt to byl velmi důležitý – jasně říkal, že klid a stav bez válek bude tehdy, když budou klidné poměry a země nebudou trpět bídou. Německo ovšem ze svých reparací nesplatilo nic. Konec 20. let: Briandův - Kellogův plán – přišel s návrhem, aby se evropské země za patronace USA vzdaly síly v mezinárod. vztazích a zásadně užívaly jen mírové prostředky. Většina evropských států se přidala, ale pakt platil pouze do nástupu Hitlera, který ho nerespektoval.

V r. 1925 se v Locarnu se na březích jezera Maggiore koná mezinárodní porada. Je to pokračování Versailleských dohod. Podle dohody dojde ke garanci přijetí západoněmeckých hranic mezi N a F, N a Belgií. Bohužel není vytvořeno východní Locarno = garance východoněmeckých hranic. Výmarská republika si uvědomila, že jejich pochodu na východ nebude kladen odpor.

Lateránské dohody

19.2.1929 jsou uzavřeny mezi Mussolinim a papežem Piem XI. Týkají se statutu Vatikánu uvnitř Itálie a Říma. Vatikán je definován jako nejmenší stát světa o 44 ha. Stává se subjektem mezinárodního dění. Jeho představitelem je papež. Má zastoupení ve všech zemích světa. 987 úředníků spravuje jeho administrativu – všichni muži.

Papež je volen konklávem = všemi kardinály mladšími 80 let. Pokud je volba úspěšná, jsou lístky spáleny a nad Vatikánem se vznáší bílý dým. Pokud je volba neúspěšná, jsou lístky nejprve polity olejem, pak zapáleny – line se černý dým.

Youngův plán:

Týkal se otázek zaměstnanosti v Evropě a záležitostí odborných, konec 20. let.

Ekonomika 20. let:

Chtěli dohnat předválečnou úroveň. V letech 1921 – 1923 probíhala krize. V letech 1926 – 1929 byla konjunktura – založena na specializaci výroby v Evropě a na začínající automatizaci.