Útok nacistického Německa proti západní Evropě a Balkánu

Nacisté porážku západní Evropy spolu s porážkou SSSR vždy chápali jako svůj pravý cíl. Mezi Německem a Francií stála Maginotova linie. Nacisté se rozhodli, že zaútočí proti Beneluxu a ze severu vpadnou do Francie. Útok proběhl 10.5.1940. Lucembursko obsadili během jednoho dne, vpadli do Belgie – týden kladla odpor, Holandsko se neúspěšně bránilo několik dnů. Nacisté se záhy ocitli na severních hranicích Francie.

Anglie západoevropský postup chápala jako přípravnou fázi německé expanze na britské ostrovy. Jiří VI. 10.5.1940 večer povolal Churchilla do Buckinghamského paláce a jmenoval ho ministerským předsedou. Nacisté vtrhli do severní Francie. První útok byl veden na město Lille, druhý k moři, aby zabránil pomoci anglických expedičních jednotek.

Kolem 20.5.1940 Němci kontrolují břeh Atlantiku a směřují na Paříž.

Ve dnech 5. – 12.6.1940 se Němcům podaří za intenzivních vojenských operací prolomit obranu Paříže. 15.6.1940 se dostanou přímo do Paříže. Maršál Pétain (ministerský předseda) nabídne Němcům mír, který je uzavřen 22.6.1940 v lesích u Kompagne u Paříže v železničním vagóně (toto místo bylo vybráno pro ještě větší potupu Francie).

Francie byla rozdělena na dvě části: na část okupovanou Němci a na jih, kde vládl Pétainův kolaborantský režim - hl. město Vichy; Němci jim nedovolili kontakt s Atlantikem.

17.7.1940 Hitler nabídne ve svém projevu Anglii mír (nacistické pojetí míru). Anglie ho odmítla z Churchillova příkazu a z úst lorda Halifaxe. Prohlásí, že se bude bránit sama – je to jedno z největších světových gest západní civilizace. Od 8.8.1940 je započata letecká bitva o Británii – měla připravit půdu, aby Nacisté mohli Británii obsadit. Každý den německé letectvo nalétávalo nad jih Británie a Londýn, bombardovalo ji. V neděli 15.9.1940 Britům docházeli rezervy strojní i lidské. Obrovské střety byly nad kanálem La Manche. Roli obránce sehráli naši a polští letci. Hitlerovi se nepodařilo Velkou Británii letecky zlomit, útoky postupně ztrácely na síle, protáhly se až do jara 1941. Hitler se pokusil přijít s novým plánem = plán Barbarossa - příprava útoku na SSSR (Hitler chtěl Anglii porazit na ruských pláních).

Mezitím Italové, když viděli úspěch Německa, začali od zimy 1940/41 operovat v oblasti severní Afriky ve snaze rozšířit své africké koloniální panství. Italský útok byl neúspěšný. Hitler nechtěl dopustit, že by severní Afrika byla ztracena, proto 1.3.1941 v Tripolisu přistál maršál Erwin Rommel a jeho vojenský sbor. Přivodil obrat ve vývoji v severní Africe, začal vojensky tlačit britské jednotky ke hranici s Egyptem.

Plán Barbarossa: chtěl, aby se na Itálii a Německo smluvně napojilo Bulharsko, Rumunsko, Chorvatsko a Slovensko – stalo se tak. Proti zbylým balkánským zemím zaútočili. Obsadili Řecko, parašutisticky Krétu, Jugoslávii. V Jugoslávii usiloval o vytvoření vlády příznivé pro Německo, když se proti ní lid v dubnu 1941 vzbouřil, nastala anexe Jugoslávie. Hitler ji obsadil, ale s ohledem na terén a bojovnost srbského lidu se mu ji nepodařilo obsadit úplně. Partyzáni na čele s Titem v horách připravovali protihitlerovský boj. Na jaře 1941 kromě Švédska a Švýcarska (nezávislé) byla celá Evropa pod Hitlerovým řízením nebo v satelitním poměru. Proti němu stál pouze SSSR.