Bitva o Stalingrad a válečné události roku 1943

Bitva o Stalingrad probíhá od srpna 1942 s tím, že ke zvratu dojde 19.11.1942, když Sověti přivezou ke stalingradskému kotli posily hl. ze Sibiře. Sami do 24.11.1942 obklíčí 6. polní armádu generála Pauluse a vyzvou ji ke kapitulaci. Paulus se obrátí do Berlína, Hitler zakáže kapitulovat i ustoupit – ze západu se k Paulusovi má probojovat armáda Don maršála Meinsteina, ale nepodařilo se mu to. Sověti utužovali svá kleště. Paulusova armáda je odkázána v počtu 33 000 lidí sama na sebe.

Od 24.11.1942 je Paulusova armáda zásobována letecky = je vytvořen tzv. letecký most. Göring slíbil, že letecká zbraň je schopna je zásobovat, ale lhal a to i Hitlerovi. Od počátku přísun zbraní, potravin, vody a léků byl mnohem menší než sliboval. Po 20.12.1942 žádný letecký most neexistoval. Sovětské letectvo se stalo pánem nad stalingradským vzdušným prostorem. 6. polní armáda mrzla, docházely jí zásoby a vojáci umírali. Koncem ledna, po hrůzných útrapách se zbytek vojáků 2.2.1943 musel vzdát. Hitler předtím Pauluse jmenoval polním maršálem, což bylo pro něj výzvou, aby spáchal sebevraždu – byl prvním maršálem Německa, který upadl do zajetí. Boj o Stalingrad je zlomem ve druhé světové válce.

Německo bylo na jaře 1943 ještě značně vojensky silné, podnikalo nové útoky na východní frontě směrem na Charkov (souvisí s bitvou u Sokolova) a Smolensk – k jeho dobývání dochází 16.4.1943 – Německo celému světu prohlásí, že v Katyny u Smolensku našli hromadný hrob asi 4500 důstojníků, které po pádu Polska v r. 1940 zlikvidovala NKVD. Sověti to zapřeli, až do dob Gorbačovových se nepřiznali.

Na jaře 1943 se naposledy válečná štěstěna přiklonila k Německu. Stalin prý stále uvažoval o separátním míru s Německem ale bylo mu to znemožněno a ve dnech 5. – 12.7.1943 museli do bitvy u Kursku – byla krvelačná. Zpočátku Němci vítězili, pak se Sovětům podařilo německý tankový útok zlomit – na východní frontě už Německo od teď do konce války jen ustupovalo. Do listopadu a Vánoc 1943 fronta postoupila zpět ke Kyjevu a zde se obě armády zazimovali.

V průběhu r. 1943 Japonci ustupovali z jihovýchodní Asie a čekali je další porážky u Guadalcanalu. V zimě 1942/43 se přestalo vést Rommelovi v Africe, musel ustupovat. Proti němu stála posílená 8. britská armáda – čele maršál Montgomery. Rommel ztrácí Tobrúk, Benghází, Al Alamejn a Dizértu. Na jaře 1943 musí Rommel severní Afriku opustit a pány se zde opět stávají Angličané. Na sklonku r. 1943 je rozhodující východní fronta, kde stále stojí četné síly nacistického Německa.