Odbojové hnutí u nás po heydrichiádě

Období po heydrichiádě patří k nejtěžším údobím našeho okupačního života, protože Heydrichovy a Daluegovy represe byly hrozné. Vrcholem toho represivního protičeského procesu byl proces s pravoslavnými kněžími na čele s kaplanem Petřekem, farářem Čiklem a biskupem Gorazdem. V září 1942 byli postaveni před nacistický soud, byli obviněni z napomáhání k Heydrichově vraždě a všichni odsouzeni k smrti. Jejich soud byl tragickým divadlem.

Když 18.10.1942 došlo k přejmenování Masarykova nábřeží na Heydrichovo, byl proces ponížení českého národa dokonán. Frank řekl, že o českých nárocích nemůže být ani zmínky. Za těchto okolností došlo k takřka úplnému rozbití domácího odbojového hnutí.

Nacistům stále unikal Vladimír Krajina (představitel ÚVODu), který od 16.6.1942 nepobýval v Praze, ale ve východních Čechách. Tam se skrýval mimo jiné i ve škole řídícího učitele Hlaváčka, který byl zatčen. Krajina utekl a byl dopaden až 31.1.1943 na trutnovské faře. Krajina je jeden ze tří Čechů, kteří dostali řád bílého lva (Škvorecký, Dubček).

Zahraniční odboj se snažil tuto situaci vyřešit. Na podzim 1942 vyslal z Londýna skupinu Antimony, která navázala spojení s odbojáři z východních Čech. Velkého úspěchu nedosáhla – její činnost byla vinou zrady odhalena. Na jaře 1943 moskevský odboj vyslal paraskupinu v čele s Rudolfem Petiškou, která se zde snaží zakládat nové odbojové aktivity.

Větší odbojová činnost se rozvíjí na Slovensku. V létě 1943 je zde vysazen Karol Šmidke, který s Husákem zakládá ilegální ústřední výbor. Ten o Vánocích 1943 spolu s demokratickými silami – Ján Ursíny, Jozef Lettrich – vytváří vánoční dohodu, ustavují Slovenskou národní radu i vojenské vedení v čele s Jánem Golianem. Až bude sovětské armáda nablízku, bude na Slovensku vyhlášeno slovenské národní povstání.

Největší odbojové aktivity v letech 1942 – 1943 představuje naše zahraniční armáda, která navazuje na úspěšný vstup našich letců z léta 1940. Klapálkovi vojáci úspěšně bojují v severní Africe nejprve o Tobrúk a poté spolu s britskou armádou maršála Montgomeryho vyhnali během jara 1943 Rommela ze severní Afriky. Na východní frontě vznikla československá vojenská jednotka pod vedením Ludvíka Svobody. Ta se skládala z našich zajatců, emigrantů a vězňů vězněných v gulazích v Buzuluku. 8.3.1943 úspěšně zasáhla v bojích o Sokolovo. Do Vánoc 1943 se spolu se sovětskou armádou dostala na linii Kyjeva.